yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Prázdninová ostražitost
Protože zatím ještě nedošlov žádné zemi k převzetí (právnicky: k recepci) našeho nového občanského zákoníku, musíme si, když už nám tedy oficiálně začaly prázdniny, brát humoristické knihy, detektivky či romány sebou (pokud samozřejmě máme dost veliký kufr, můžeme si sebou vzít i onen zázračný předpis).
Připomeňme si znovu, že zatímco jakémusi pouštnímu kmenu z vysušeného kopce přinesl jakýsi kouzelník s holí (jmenoval se snad Mojžíš nebo tak nějak) obyčejné desatero, my máme díky jednomu jedinému odrodilému panu profesorovi podrobné třitisícero či jak bychom ho nazvali.
Samozřejmě, mnozí budou muset být mnohem bdělejší a ostražitější, než jiní, neboť svět kolem nás je prostě zmatený a neuvědomělý. Vždyť třeba v jedné rozlehlé zemi na Západě jakýsi podivín (Ralph Waldo Emerson) dospěl k závěru, že závist a nevědomost je sebevražda, ačkoli přece jde a zejména šlo o základní pracovní metodu nejmenované notorické komisařky, jakož i nejmenovaného neméně notoricky se vyskytujícího exministra. Ostatně už jsme si připomínali, že onen podivný tvor (začal studovat univerzitu už ve čtrnácti) mimo jiné pravil, že „svět osvítily spálené knihy,“ ačkoli občanský zákoník můžete pálit, dokud se světová hladina oxidu uhličitého nezvedne nad únosnou míru, a stejně nám žádné osvícení nepřináší.
V cizině je samozřejmě třeba se nadmíru ostražitě rozhlížet, zejména bych to doporučoval v Latinské Americe. Tamní tvorstvo se totiž zdá zcela neschopné, a dokonce tak inteligentní tvorové jako mývalové tam tvrdí, že zatím pod žádným kamenem nemohou najít komunismus, ačkoli podle disertace nejmenované paní komisařky právě v Latinské Americe už dávno zvítězil. Je proto třeba rozhlížet se v oněch končinách obzvlášť pozorně, jestli ho někde v křoví přece jen nezahlédnete (mývalové jsou známí tím, že moc dobře nevidí a tak si všecko ohmatávají, jenže samozřejmě nedohmátnou tak daleko, kam dohlédne třeba ostříží pohled).
Vůbec je potřeba si na těch cestách dát pozor, hlavně na to, co tam čtete. Na rozdíl od našeho občanského zákoníku totiž mnohá v cizině slavná díla napsali právníci, třeba právník, ba co horšího advokát, Jules Verne proslul tím, že si navymýšlel spoustu věcí, vesměs neexistujících. Na rozdíl od naší krásné vlasti a našeho zábavného kodexu v oné podivné zemi i i humor vytvářeli právníci, třeba takový Francois Rabelais. To už nemluvím o tom, co sepisoval takový Johann Wolfgang Goethe, známý právník z Lipska a mnozí jiní.
Samozřejmě, nějaké inspirace najdeme i v cizině, a to nemám na mysli jen věčnou inspiraci pro všechny komisařky onou skvělou myšlenkou, kterou si velký Vladimír Iljič z výšky svých 165 centimetrů huhlá ve svém mauzoleu, totiž, že řešení jakéhokoli problému závisí na tom, zda je k dispozici ta správná komise, jež sice nevyšetřuje, ale rozhodně zneškodňuje.
Inspirací se mohli stát i docela jiní cizozemci. Například věčnou inspirací pro komisařky, exministry a autory nekonečných zákoníku byl například i (sir) Winston Churchill. Nemyslím teď ani tak fyzickou podobu, ale spíše jeho hluboké myšlenky. Vždyť přece tvrdil: Alkohol mi víc dal než vzal, ba co víc, prohlašoval též, že nevěří žádné jiné statistice, nežli té, kterou si sám zfalšoval.
