Prázdninově zkoušková

nebo snad zkouškově prázdninová?

Prázdniny ledva začaly a zkoušková období jsou ještě v nedohlednu, ale jako správní závistivci, kteří s ohledem na kmetský věk už prázdniny mít asi nikdy nebudou (leda jako ona stoletá babička, jež po úspěšném vykonání přijímací zkoušky odpověděla zvídavým novinářům, že přijímačky podstoupila, aby udělala radost dědečkovi, jenž by si ještě někdy rád užil s nějakou studentkou), jim ty zkoušky trochu připomeneme.

Co kdyby třeba studentík v rámci zkoušky ze správního práva odpověděl na otázku o správním řádu, že ten se neučil, protože jde o předpis občanského práva?

Co by asi tak čekalo studenta, který by při zkoušce pravil, že správní řád je soukromoprávní norma a že při postupu podle správního řádu není třeba vůbec nijak dbát uplatňování veřejného práva?

Co asi?

Přece jednička (vysokoškolskou řečí výborná).

Víme už, že nový občanský zákoník staví na zdravém selském rozumu, jak charakterizoval nový kodex sám jeho hlavní pan autor (loni 27.12.). Dokladem toho je hned samotný první paragraf. Podle § 1 odst. 1 (aspoň nikoli podle první věty, ale až podle druhé) je přece uplatňování práva soukromého nezávislé na uplatňování práva veřejného.

Podle důvodové zprávy je sice toto ustanovení inspirováno mimo jiné švýcarským občanským zákoníkem, který však žádné takové ustanovení neobsahuje (jak dohledali autoři prestižního komentář k občanskému zákoníku, Wolters Kluwer, Praha 2014, str. 10). To samozřejmě není nic překvapivého: podle důvodové zprávy třeba § 7 občanského zákoníku vychází z úpravy v úplně všech tradičních evropských občanských zákonících (k čemuž citovaný komentář k novému občanskému zákoníku na str. 40–41 po obšírných citacích celé řady evropských zákoníků dodává, že: „Generalizovanou domněnku dobré víry v zahraničních zákonících nenalézáme…“). Konec konců, podle důvodové zprávy se náš nový občanský zákoník kromě rakouské, německé či kanadské právní úpravy inspiruje přece také lichtenštejnským občanským zákoníkem (čemuž jistě nijak nevadí, že Lichtenštejnsko žádný vlastní občanský zákoník nemá).

Leč dosti bylo všelijakých Lichtenštejnců či dokonce Švýcarů. Podle § 1 odst. 1 věty hned pro změnu první „ustanovení právního řádu upravující vzájemná práva a povinnosti osob vytvářejí ve svém souhrnu soukromé právo.“

Podle § 159 odst. 1 správního řádu je veřejnoprávní smlouva dvoustranný nebo vícestranný úkon (dnes jednání), kterým se zakládají, mění nebo ruší povinnosti v oblasti veřejného práva, přičemž tyto smlouvy může uzavírat stát, veřejnoprávní korporace, ale i jiné osoby, pokud vykonávají zákonem nebo na základě zákona svěřenou působnost v oblasti veřejné správy (jak výslovně stanoví § 160 odst. 1 správního řádu). Jde ovšem o smlouvu, takže sjednaná práva a povinnosti smluvních stran jsou pochopitelně vzájemná.

To by ovšem znamenalo (vzhledem k tomu, že jde o smlouvu a práva a povinnosti stran jsou tudíž vzájemná), že správní řád je v tomto ohledu norma soukromoprávní, při jejímž používání není třeba dbát na používání veřejného práva (jak stanoví druhá věta § 1 odst. 1 občanského zákoníku).

S ohledem na všeobecnou nespravedlnost, jež vládne světem, by ovšem bylo bezpečnější, kdyby student, který by při zkoušce pravil, že správní řád je soukromoprávní norma a že při postupu podle správního řádu, kterým se zakládají, mění nebo ruší povinnosti v oblasti veřejného práva, není třeba nijak dbát veřejného práva, tuto odpověď, plně odpovídající novému občanskému zákoníku radši přednesl na nějaké škole, kde vládnou páni autoři. Jenže, ouha, kde ji vzít?

« Zpět