Přebrepty

Zatímco si někteří nostalgicky zkusili opakování vítězného února (zamýšleli triumf totality, bezpráví, nepravd a pomluv, i nedůvodného, zato masového ubližování, ale soudě podle výsledku už to asi nějak vyšlo z módy), před všemi lidmi dobré vůle, především před studenty a učiteli plzeňských práv, nadchází vítězný březen.

Mohli bychom ale říci, že právě uplynulý měsíc byl ve znamení přebreptů a omylů.

Víckrát už jsem upozornil, jak se pan ministr školství, který výstižně a pravdivě popsal chování televizní profesorky jako slušnou nápodobu počínání rozzuřené dělnice z padesátých let, předem odsuzující obviněné podle novinových titulků, spletl a přidal „se“ navíc, když promluvil o tom, že Dvořáková opět selhala.

I paní neomylná televizní profesorka se ovšem pletla a přebreptávala, a kdyby jenom ona.

Plzeňská práva už nic nezachrání, prohlásila proto věštecky například v Parlamentních listech letošního 4.2., ale, jak je jejím dobrým, či spíše nepříliš dobrým, zvykem, zase se spletla (či snad selhala s nějakým tím „se“ navíc?).

Plzeňská práva totiž má kdo zachránit:

pravda,

právo,

spravedlnost,

rovný přístup,

spravedlivý proces,

tedy právě ty hodnoty, které jim televizní profesorka upřela. A mnohé další, jako odvaha, solidarita, pochopení.

Pan ministr podle jedněch novin kmotrovské spravedlnosti, zatímco podle jiných nespravedlnosti, se téhož dne spletl taky, když mediálně ohlásil, že Plzeňská práva končí, protože odešli odborníci. Není jisté, zda tím myslel několik pedagogů, kteří uprchli před důsledky vlastní neschopnosti řídit fakultu do školy profesora Dvořáka, nebo třeba sebe?

Národ sice uzavírá sázky, jestli je opravdu takový, hm, neumětel? Nebo naopak takový kamarád původně odvolaného pana vrchního státního zástupce, že zahltil média tak neskutečným množstvím ukňouraných a ukřivděných výroků vyjadřujících hlubokou osobní frustraci nad tím, že spravedlnost nejspíš není jednorázový prostředek k dosažení jeho zisků, že žádný soud kromě kmenové rady starších už ho nemůže uznat za nestranného a objektivního (jak mu ukládá zákon třeba v § 7 odst. 1 správního řádu)? Hlavní je, že plzeňská práva rozhodně nekončí.

Ohledně pana ministra nespravedlnosti se ostatně paní televizní profesorka taky pěkně přebreptla.

Parlamentní listy přinesly nejen článek profesora Tomského, že Dvořákové kape na maják, ale taky (toto pondělí, 27.2.) o tom, že televizní profesorka má jasno („Dvořáková má jasno. Pospíšil musí vydržet. Jinak vyhrála mafie“).

Když si připomeneme, že Euro.cz informovalo o dvacetitisícových odměnách, jež dostala malá hrstka těch, kdo pana ministra volili za děkana, i o rošádě v čele předsedy volební komise (kam byl nečekaně instalován pedagog, jehož si coby svého právního zástupce, jistě transparentně a korektně, jak jinak, platil student, který na fotografii u úvahy Ilustrovaná II srdečně popíjí vínko na zmar své fakulty s televizní profesorkou), když si připomeneme, jak si pan ministr nechal schválit pana nejvyššího státního zástupce od svého kmotříčka, který ho podle ministra školství vodí jako maňáska, případně jak porozesílal nebo aspoň nasliboval kárné žaloby na všechny možné i nemožné státní zástupce za to, že nereagovali na žádosti, které však švýcarské ambasador adresoval přímo jemu, a zmeškali tak cosi, co ve skutečnosti měl podle čl. 2 mezinárodní smlouvy se Švýcarskem dělat on sám, vidíme, že to paní televizní profesorka už zase popletla. Slovo jinak („Dvořáková má jasno. Pospíšil musí vydržet. Jinak vyhrála mafie“) si totiž spletla se slovem „aby.“

Vždyť na stránkách Justiční mafie byl pan ministr zvolen lidem naprosto bezkonkurenčně králem justiční mafie, a ona by o takhle připravila o korunu (a to víme, že by si pro ni klidně nechal vrtat koleno).

Vzhůru do vítězného března. Do měsíce, v němž se dočkáme vítězství pravdy, práva a spravedlnosti nad těmi, kdo těmto slovům nerozumí.

« Zpět