Předaprílová

Drobně aktualizováno.

Opravdu velkou pohromou současnosti je devalvace.

Vezměme si například větu, že u nás v současné době platí moderní občanský zákoník (i podle vládního věcného záměru, na jehož základě by sepsán, mělo přece jít o moderní, stručný předpis), inspirovaný řadou pokrokových zahraničních úprav.

Inspirace ovšem znamená tvořivé nadšení a nával kreativity, případně vnuknutí, takže je zcela nepochopitelné, že někteří škarohlídi hnidopišsky píší (třeba v komentáři nakladatelství Wolters Kluwer, Praha 2014, díl I., str. 40  – 41), že domněnku subjektivně chápané dobré víry (podle prohlášení autorů v důvodové zprávě ji občanský zákoník upravuje „ve shodě se všemi právními řády evropské kontinentální tradice“) v zahraničních zákonících nenalézáme. Není tam (autoři komentáře otrocky vypočítávají všechny možné zahraniční zákony, kde všude není), ale autorům nového občanského zákoníku se přece dostalo vnuknutí, že by tam určitě být měla.

Krásný výrok, že máme moderní občanský zákoník vycházející z moderních zahraničních úprav (například francouzského občanského zákoníku z roku 1805, rakouského z roku 1811 a dalších), který totálně překonává totalitní praxi i terminologii by přitom měl zaznívat toliko 1. dubna, klidně každého roku, kdy by byl zcela na místě. Tím, že však zaznívá i v jiných dnech, se jeho aprílový význam bohužel zcela devalvuje.

Samozřejmě můžeme uvažovat i tak, že vzhledem k proměnlivosti délky roku i jiných časových jednotek (především v objevném pojetí pana náměstka exministra kmotrovské spravedlnosti) může vlastně být 1. dubna kdykoli. Víme přece, že některé roky mají 39 dní (chybí-li do doby čtyř let studia třináct dní, jde podle univerzitního č.j. R-594–10 jen o 3,7 roku, takže chybí třetina roku), jiné však (podle exnáměstskovské potřeby) 1260 dnů (podle výplodu univerzitního č.j. R-377–10 totiž je 126 dnů přibližně jedna desetina roku). Někdy má zase (plzeňský) rok devět měsíců (podle psaní univerzitního č.j. R-585–10 od června 2004 do června 2005 uplynulo právě devět měsíců) a jindy skoro patnáct (podle páně exnáměstkovského psaní č.j. R-592–10 ovšem od listopadu 2001 do dubna 2005 uplynulo 3,4 roku, zatímco podle psaní č.j. R-576–10 sice opět od listopadu 2001, tentokrát ale až do května 2005 uplynulo jen 2,8 roku). Pravda je, že se najdou i tací, kteří tyto hluboké matematicko-fyzikální objevy vysvětlují protiplagiátorskou zálibou jejich autora ve skupinách písmen CtrlC a CtrlV, to je však přece jen ohavné zlehčování.

Je proto otázkou, zda třeba takové ustanovení § 97 odst. 2 nového občanského zákoníku, podle kterého se má za to, že souhlas k oddělení části těla, jež se znovu obnoví (například vlasy), byl udělen, se má číst jen na apríla, anebo zda jde naopak o zcela zasloužené zvýhodnění některých významných spolupracovníků, kteří se sice kolem nového kodexu rozhodně nijak neochomýtali, ale naopak podle vlastního (písemného) prohlášení „ochomítali,“ jako dávný reformně studijní proděkan, neb například z hlavy jim rozhodně není co vzít. Už jsme ostatně kdysi poukazovali na to, že nepochybně za zásluhy o rozvoj práva a demokracie některé tyto entity preferoval dokonce třeba už Chammurappiho zákoník. Ten totiž v § 127 stanovil, že pomluví-li někdo bezdůvodně manželku jiného, oholí mu půl hlavy. Protože některým autorům polovinu hlavy prostě neoholíte, byla jejich ochrana moudře rozšířena nejen na pomluvy cizích manželek, ale i kohokoli jiného.

P.S. Ano, zachytil jsem, že příslušné ministerstvo připravilo novelu vysokoškolského zákona. Jsem ovšem tak trochu na rozpacích: vysoké školy prý podle něj budou moci odebírat akademické tituly. To nám jako chtějí říct, že až dosud to nešlo?

Ačkoli nám notorický pan exministr a jeho neméně notorický exnáměstek (ten ovšem navíc zcela nezištně, protože co je to dnes milion či dva?) radostně tvrdili, že oni to (stejně jako všechno ostatní) umí?

Má o tom rozhodovat nějaká komise z profesorů. To už jako nebude s konečnou platností rozhodovat pan exnáměstek z titulu své nekonečné magisterské moudrosti?

Kam jen ten svět spěje?

« Zpět