yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Předčasný pohřeb
Tisíce studentů si užívají svátku svatého Valentina (některé jeho kosti máme v kostele na Vyšehradě), avšak studenti plzeňských práv, jejich rodiče, jejich blízcí a stále se zvětšující počet sympatizantů se musí připravovat na další protestní akci, aby desítky let po studentském vítězství v sametové revoluci znovu pokořili bezpráví, zlobu, zášť a lži ve své revoluci bílé.Není se ovšem co divit, že jim paní komisní kazí svátek svatého Valentina. Jednak jim kazí všechno, sny, představy, ideály, budoucnost, víru ve spravedlivý právní stát, možnost dosáhnout vzdělání, tak co by nezkazila nějaký svátek? Krom toho svátek svatého Valentina ani není řádně ukotven v sovětských tradicích, jež jsou jí tak důvěrně blízké.
Kdyby nerudovská královna lži, baba Milionová (to je ta, co podle Malostranských povídek úporně pomluvila žebráka, že je ve skutečnosti boháč, takže coby žebrák skončil a posléze zemřel) žila dnes, byla by zřejmě označena za velikou reformátorku.
Tak to přece bylo ohledně plzeňských práv. Ti, kdo měli nebývalý profit z toho, že plzeňskou právnickou fakultu bezostyšně pomluvili, se vydávají za zapálené reformátory, a protože nevyplodili nic víc, nežli ono osočování, zdá se, že pořádně ohavné pomlouvání naplňuje podle některých pojem reformy.
Až dosud v pojetí odpůrců plzeňských práv reforma a pomluva jedno jest.
Panu ministru oné podle novin tu kmotrovské spravedlnosti a tu čiré nespravedlnosti se v tomto způsobu reformování tak zalíbilo, že dokonce na potkání rozdává kárné žaloby proti kdekomu za to, že on sám nereagoval na švýcarské výzvy ohledně zatoulaných miliard (proč by taky měl, když podle čl. 2 mezinárodní smlouvy realizuje právní pomoc se Švýcarskem Ministerstvo spravedlnosti, se kterým on přece podle vlastních prohlášení nemá nic společného).
Studenti se proto rozhodli na své protestní akci vést imitovaný proces s akademickými svobodami. To je dobře, protože se aspoň paní komisní profesorka a stále se zmenšující hrstka jí podobných dozví, že něco podobného existuje a možná i co to je (obávám se, že akademické svobody opět neodpovídají sovětským tradicím, takže milosti u paní televizní profesorky zjevně nenaleznou).
Případný pohřeb akademických svobod je ovšem předčasný. Tak jako pan (ne)spravedlnostní ministr není hrobařem plzeňských práv, ač se to o něm v novinách píše, protože plzeňská práva žijí.
Žijí a budou žít.
Budou užívat živých akademických svobod, které jim žádná baba Milionová nevezme.
Protože, FPr ZČU, zůstáváme.
