Přednášky

Díky svým šedinám jsem zažil lecjaké pedagogy. Svého času nás zlostně letitý, totálně negramotný frontový plukovník napomínal, abychom neklábosili při hloubení zákopů s tím, že pokud nám snad jiní univerzitní profesoři to kecání, zejména při kopání, trpí, on tedy rozhodně nebude. Protože jsem čestný muž, přiznávám, že jsem při kopání okopu nejen dále klábosil, ale okop jsem navíc hloubil velmi ledabyle, takže nelze vyloučit, že v mém právnickém studiu došlo k pochybením, dokonce možná k vážným pochybením, a kdyby tehdy existovala jedna nejmenovaná západočeská univerzita, byl by můj jistě nezasloužený diplom ve vážném, ba možná fatálním, ohrožení.

Protože v zákoně (§ 96 odst. 1 správního řádu) se píše, že usnesení v přezkumném řízení lze vydat jen do dvou měsíců, ode dne, kdy úřad důvod přezkumu zjistil, nejpozději však do jednoho roku od právní moci, vyvodil z toho najatý pisatel nesmírně logicky, že usnesení lze vydat kdykoli se mu zalíbí (zatímco fanaticky utajovaná analýza z února 2011 kupodivu praví, že „nejjednodušší z …bodů spjatých s /ne/dodržováním pravidel aplikace přezkumného řízení se týká nedodržení procesních požadavků, které jsou hned tři a z nichž obecně každý přezkumné řízení vylučuje,… je otázka, zda do zahájení přezkumného řízení neuplynula objektivní jednoletá lhůta běžící ode dne, kdy byl vysokoškolský diplom vystaven…“).

Doufám tedy, že nemají pravdu ti, kdo tvrdí, že blbost je vysoce infekční a že bludné myšlenky nepřekročí rámec ozvěny v dutině lebeční tvůrce těchto právnických po(d)kladů.

Indicií o infekčnosti nevalné duševní úrovně je ovšem nemálo. Tak třeba stovky vyhnaných studentů byly ze školy vyexpedovány sice nepodepsaným rozhodnutím, které vydal někdo, kdo k tomu vůbec nebyl oprávněn, ale z dobrého důvodu, že tito studenti nedostáli požadavkům kreditního systému.

Kdo by si ještě lámal hlavu s tím, že pokyn k přechodu na kreditní systém nabývá účinnosti (jak se přímo v něm praví) až počátkem akademického roku 2010 – 2011 (!), takže zmínění studenti byli ze školy vyakčněni podle předpisu, který, laicky řečeno, ještě neplatil?

Nepřekvapuje proto, že tvůrci podobných právních podivností rozšiřují nejen své katedry na cosi velmi podobného někdejším prvomájovým průvodům (ovšem, jak známo, někteří, zejména ohavní disidenti, nebyli hodni toho v takovém úžasném průvodu kráčet), ale rozšiřují i své obory dál a dál až na cosi všeobjímajícího (nebo že by všedusícího?).

O tom svědčí i nejnovější inovace přednášek ze soukromého práva, na nichž se posluchač ke svému nezměrnému úžasu dozvídá, že pokud nebude do akademického senátu volit přívržence bývalých novopečenců, přijde minimálně do pekla, nebo se zařadí do početných davů studentů, kteří přišli o svou alma mater (či ona o ně, což však je ve svém konečném důsledku jaksi totéž).

Už jsme zjistili, že z pradávných textů byl prý zkompilován supermoderní zákoník (když chodíte se džbánem pro vodu, časem se utrhne ucho, když sestavíte skládačku z prastarých zákonů, půjde o supermoderní koláž). Víme, že podle návrhu se každý smí brát o své vlastní štěstí, avšak, jak se zdá, bude třeba, aby páni kompilátoři na základě svých vlastních podnětných připomínek navrhovaný komplex soukromého práva ještě doplnili o některé aktuální pasáže, například o pasáže ze Zlaté buly sicilské.

Třeba tak, že my (míněn autor oné moderní koláže ze starých papírů), z Boží milosti vládce provždy zvolený, po všechny časy rozmnožitel říše své, poněvadž ozdoba a moc předchází naši velebnost, udělovati budeme Vám práva potřebná.

« Zpět