Předpověď počasí

plně v duchu pokrokových, marxistických, komisních tradic do minulosti

Nebyli jsme u toho, když tvůrcové našeho nového občanského zákoníku tvořili ty největší perly, jež navlékli na velkolepý řetěz jeho ustanovení. Panuje však jistota, že bylo velké, ale opravdu velké horko. Víte proč?

Občanský zákoník totiž představuje nebývalé zúčtování se vším nedobrým, co se v minulosti objevovalo a, nutno přiznat, parádně ji kazilo.

Všichni přece víme, jak bohatství kazí lidi. Vlastnictví (podle právníků známé absolutní právo) vede k hamounění, škudlení, lakotě, nakonec i podvádění a snad i k horším věcem. Proto občanský zákoník moudře stanovil (v 977), že jen zákon stanoví, která práva k majetku jsou absolutní a potom už nestanovil nic dál, zejména už nikde nestanovil, která práva k majetku jsou absolutní. Jen si zkuste mít absolutní, třeba vlastnické právo, když podle nového občanského zákoníku žádná absolutní práva nejsou.

Mnohokrát jsme si připomněli, a taky jste si toho určitě všimli, vždyť stačí se jenom trochu porozhlédnout, kolik je najednou kolem nás z ničeho nic poctivosti. To proto, že pokud někdo jedná určitým způsobem, má se přece podle § 7 občanského zákoníku za to, že jedná poctivě a v dobré víře.

Pravda, jednat v dobré víře nepoctivě dost dobře nejde, ba dokonce ani nejde jednat ve zlé víře poctivě (leda snad nějakým podivným omylem). Když si to páni tvůrci uvědomili, rázně skoncovali i s dobrou vírou.

Jak mnozí ví, tento podivný přežitek zaostalých časů (dobrá víra) měl svůj význam především u vydržení (nabýt vlastnického práva mohl totiž ten, kdo v dobré víře držel věc po zákonem stanovenou dobu). Nový kodex tudíž jaksi mimochodem skoncoval i s nešvarem vydržení.

K čemu by se totiž někdo trápil po stanovenou vydržecí dobu, jež v případě pozemků (resp. nemovitých věcí vůbec) rozhodně není nijak krátká?

I když je omyl držitele, že mu právo náleží, zcela omluvitelný, zůstává omluvitelný jen do té doby, dokud ho na něj někdo neupozorní. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4027/2009 přitom postačí pouhá informace, není podstatné, zda a jak skutečný vlastník tvrzení o svém vlastnictví doložil.

Co se však stane, pokud tedy držitele někdo, zejména skutečný vlastník, upozorní, že hranice mezi pozemky vede ve skutečnosti jinudy, nežli se už nějakou dobu (nepostačující však ještě k vydržení) domnívá a držitel moudře podá žalobu na určení pochybné hranice? Podle § 1028 může každý soused požádat soud, pokud je hranice mezi pozemky sporná (pochybná) nebo nerozeznatelná, aby ji určil podle poslední pokojné držby.

Soud ji tedy určí podle poslední pokojné držby. A pokojnou držbou vůbec nemusí být držba řádná, pravá nebo poctivá, ale může jí být i držba nepoctivá, neřádná a nepravá, které však nikdo po určitou dobu nebránil (než vlastník zjistil, že se věci mají jinak).

Vzhledem k drtivému dopadu pojetí ustanovení § 1028 občanského zákoníku, jež vlastně eliminuje jakýkoli právní význam dobré víry, vydržení vůbec, a konec konců i ochrany vlastnického práva, velice snadno uhodneme, jaké bylo počasí, když autoři své dílo tvořili. Bylo přece velké, ale opravdu velké horko…

« Zpět