Předsilvestrovská

Když jsme v průběhu roku sledovali všelijaké vypečené kousky, jež nám předváděli někdejší plzeňští novopečenci, přímo se nám vnucovala mnohá česká přísloví.

Koho by nenapadlo, když se zaposlouchal do tklivých promluv pana ministra oné podle novin kmotrovské spravedlnosti, například, že každá liška svůj ocas chválí, anebo také: když pánbůh dopustí, i motyka spustí, konečně třeba i někdo má rád holky, jiný zase vdolky. Přísloví mluviti stříbro, mlčeti zlato v tomto případě ovšem poněkud degraduje nespornou hodnotu stříbra, zatímco přísloví starého psa novým kouskům nenaučíš nám vhodně připomene, že mechanismus sebeprezentace prostřednictvím totálního pomluvení svých předchůdců patří mezi zvlášť oblíbené součásti novopečenského repertoáru.

Další krásné české přísloví nám říká, že kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Samozřejmě, když novopečenci bádali po všech temných, zašlých (a tudíž špinavých) koutech po něčem, co by jim mohlo posloužit jako vhodná hůl k bití bližních, užili jsme si všelijakých zvlášť stupidních historek, jež by rozhodně neměly upadnout v zapomnění.

Některé z oněch humorných historek byly celkem prosté, jako když studentský senátor, přijatý v přezkumném řízení s pouhými čtrnácti body, ohnivě horoval proti svým hanebným spolužákům, z nichž mnozí byli ostudně přijati ke studiu v přezkumném řízení, a někteří, považte, dokonce s méně nežli třiceti body.

Jiné byly trochu sofistikovanější, jako když bývalý pseudostudent, který nestihl složit téměř žádné zkoušky a zápočty, protože dnem i nocí četl stovky cizích diplomek, aby mohl pomlouvat jejich autory, předkládal k věření, že ho vyhledal známý miliardář a vnutil mu svůj index, aby mohl média informovat o nepravostech, jež se v něm nalézají. Protože se médiím chlubil, co všecko v miliardářově indexu našel, muselo to tak být, jinak by ho totiž musel ukrást, a to přece politik, i když zcela bezvýznamný (vlastně ne zcela, při volbě předsedy své strany totiž dostal jako kandidát pět hlasů, nebo 5%, kdo by si to pamatoval?) nedělá.

Zvlášť zábavnou kratochvíli nám přinesl student, bojující proti korupci všeho druhu, který si v rámci boje s korupcí platil jednoho z novopečenských pedagogů (samozřejmě na fakturu) podle hesla: plať si svého učitele, aby nemusel brát úplatky. V rámci zodpovědné přípravy na to, jaké špatnosti budou v budoucnu objeveny na plzeňských právech tyto budoucí objevy korektně a objektivně přichystal s jejich budoucí objevitelkou, věštkyní ve volném čase pohostinsky vystupující ve funkci předsedkyně jedné postfeudální Akreditační komise, což si jeden z Vás dovolil zvěčnit na snímku, který naleznete, pokud si kliknete na Úvahy a potom na Ilustrovaná II.

Tamtéž (o snímek níž) naleznete šťastného nálezce hole nejen na plzeňské kolegy a studenty, ale na celý zbytek národa. I když na zmíněném snímku podle zlých jazyků korektně a transparentně pro školu pana profesora Dvořáka domlouvá akreditaci s paní profesorkou Dvořákovou, onou holí je tak zvaný nový občanský zákoník.

Ten ovšem nepřinese jen rozvrat právního prostředí naší země (i když ten samozřejmě přinese v první řadě), ale i mnohé soudní radovánky. Neměli bychom zapomínat na neuvěřitelné štěstí, jež nám přinese například náhrada za špatný pocit (§ 2515). Už jsme se zmiňovali tom, jak širé obzory nám to otevírá třeba v oblasti prostituce.Taky budeme mít nezadatelné právo dozvědět se, jak bylo naloženo s naší močí (§ 111) a jiná zcela zásadní práva, bez nichž jsme až dosud trpěli jako zvěř.

Když uvidíte spoluobčana, který očichává patník, můžete hádat, zda kontroluje, jak bylo naloženo s tím, co pochází z jeho těla, a zda s tím bylo naloženo důstojně, anebo zda pátrá po svých, pouhými smysly seznatelných právech.

Takže si přejme, aby nový rok byl hlavně jiný.

« Zpět