Představy

Říká se, že česká demokracie je jako káva bez kofeinu (neboli že jde o demokracii poněkud bez demokracie).

Zkuste si třeba představit, že by se ministru, třeba pro místní rozvoj, nebo kultury, nebo, co já vím, zemědělství či dopravy, znelíbilo, jak soudí ten či onen soudce, a veřejně by oznámil, že se ho tedy se vším úředním důrazem půjde dotázat na důvody, proč soudí právě tak, jak soudí.

Hezká představa, jak by v každém alespoň zdánlivě demokratickém státě byl takový ministr mediálně, a pochopitelně především i funkčně, nakopán do míst k tomu obvykle využívaných, neboli, jak by byl celkem promptně vykopnut. No, a co kdyby například takový ministr školství nebyl spokojen s tím, že jeho kamarád dostal ve správním řízení pokutu za řízení v opilosti nebo za rychlou jízdu, nebo kdyby prohlásil, že se tedy půjde velmi důrazně zeptat toho úředníka, co si dovolil dát jeho kamarádovi pokutu za načerno postavený chlívek? Myslím si, že i zde bychom mohli důvodně očekávat celkem promptní vykopnutí.

Zdá se však, že (aspoň u nás) někteří ministři mají jakousi prapodivnou výjimku.

Poté, co média informovala o zastavení správního řízení s více než čtyřmi desítkami absolventů plzeňských práv, kteří panu ministrovi nebyli vůbec sympatičtí (myslím ovšem, že to více než vrchovatou měrou platí i naopak), vyplula ona výjimka (jistě transparentní, že?) na povrch.

Já samozřejmě jsem právník, a tak jako každý právník dobře a dávno vím, že o žádné správní řízení nešlo a ani nemohlo jít (věnovali jsme tomu na těchto stránkách již tolik pozornosti, že nebudeme nosit dříví do lesa, už by se tam nejspíš ani nevešlo). Ale kdyby snad šlo vést správní řízení (jako že nejde), jakpak by se mohl nějaký pan ministr dotazovat správního úřadu, proč v neveřejném správním řízení, které se dotyčného pana ministra nijak netýkalo, rozhodl právě tak, jak rozhodl?

Pan všenáměstek, který teď už zase ve volném čase náměstkuje právě jemu, se po způsobu ryby na háčku pokusil vysvětlit, proč nejmenovaná západočeská univerzita zastavila správní řízení, která on s takovým vtipem a šarmem zahajoval. Jeho šéf, pan ministr oné podle novin kmotrovské spravedlnosti, se na radiových vlnách šokovaně pozastavil nad tím, že bylo zastaveno správní řízení dokonce i s lidmi, kteří se mu vůbec nelíbí a ještě ke všemu ho mohou v jeho rodné straně ohrožovat tím, že na rozdíl od něj občas prosadí něco smysluplného. A že prý se tedy na to rozhodně paní západočeské rektorky důrazně zeptá.

Teď neřeším, proč se nezeptá svého pana náměstka (který onen krok v médiích prozíravě osobně vysvětloval: což bylo velmi, velmi moudré, protože kdyby to vysvětloval kdokoli jiný, například nějaký normální právník, nevyklouzl by z toho tak lehce). Možná se ho neptá proto, že pan náměstek nemá vlastně na náměstkování čas, když za milionové honoráře sepisuje fantaskní oznámení o zahájení pseudosprávních řízení, které pak univerzita musí zastavovat.

Překvapuje mne ovšem, že mu nikdo (třeba nějaký právník?) neprozradí, že se ptát nesmí.

No, s takovými ministry aspoň snadno najdeme peníze, štěstí, funkce, prebendy. Kdeže?

S nimi asi jenom ve slovníku (nebo že by aspoň u nich?).

« Zpět