Předvíkendové zamyšlení

Už jsme tu měli víkendové zamyšlení, ba dokonce i víkendové merde (neboť Francouzi o hodně přijdou, když nemají h, jak konstatoval už jakýsi rychlostudent práv, nějaký Werich), tak proč bychom se nemohli zamyslet i předvíkendově.

Přemýšlení je sice mise hrubě obtížná, a ti, o nichž tu píšeme, ji zpravidla nezvládnou, zkusíme se však zamyslet i za ně.

Jedna nejmenovaná starší dáma třeba dlouze rozprávěla o tom, jaké strašlivé nešvary viděla už na více než stokilometrovou vzdálenost na plzeňských právech, a taky že lid už brzy vezme hůl či kameny do ruky a vyhází své demokraticky zvolené představitele z oken, a ještě před tím taky, že komunismus v Americe zvítězí na celé čáře.

Protože kromě několika osob, se kterými se jí pije tak dobře, že za jejich zvolení nabízí nejen akreditaci, ale i pochvalu (viz fotografie u úvahy Ilustrovaná II a monolog pana ministra nespravedlnosti „Dohoda s Dvořákovou“ na You Tube), to už nikdo jiný neviděl, většina normálních lidí se jí dílem směje, dílem ona tragická vidění přisuzuje deliriu tremens či podobným zajímavým zdrojům a pramenům.

Ve světle historie vědy se však zdá, že ona nejmenovaná starší komisní dáma má možná pravdu úplně ve všem.

Kdysi jsme si totiž už něco napsali o tom, že za mého pohříchu hodně dávno minulého dětství bylo například odhaleno, že mezinárodní imperialistická reakce, usilujíc zlehčit komunismus v očích světa, činila vše, aby zatajila prvenství ruské vědy, prosazující se už v dávných dobách, takže všelijaké pochybné existence si přisvojovaly slavné ruské vynálezy: že třeba jakýsi James Watt se vydával za objevitele parního stroje, který však už dávno před ním objevil Ivan Polzunov (ale neprosadil se, protože mu děravý parní kotel tekl), že bádání socialistických vědců ukázalo, jak už rok před Daimlerem sestrojil podobný motor Ignatij Kostovič, který ho navíc nenamontoval na kočár, ale rovnou na vzducholoď, a světově se neproslavil jedině proto, že namísto létání ji prozatímně uskladnil v kůlně.

Jak nám tedy ukázala svého času socialistická věda, v podstatě téměř stačilo umět rusky, aby se člověk stal neuvěřitelným objevitelem a vynálezcem, mnohonásobně překonávajícím všechny ty, kdo dotyčný jazyk nezvládali. V prvé řadě je tudíž třeba poznamenat, že dotyčná komisní dáma se řádně připravila na svou dráhu neomylné věštkyně vysokoškolským studiem ruštiny, vystudovala tedy jazyk, který ji v sovětské éře k neomylnosti přímo předurčoval. Všechny předpoklady pro úspěšné objevy (ruština i marx-leninský světový názor) jsou tedy bez sebemenších pochyb dány měrou skutečně vrchovatou.

Akademik Trofim Lysenko, splňující rovněž všechny zmíněné předpoklady (byl čelný marxista a uměl rusky, už proto, že byl Rus) pregnantně vyvrátil tmářskou pavědu jakéhosi mnicha Mendela, nazvanou genetika, když zjistil, že zkříží-li pšenici s pšenicí, vznikne kupodivu zase pšenice, ale svět si toho nevšiml, protože kdo by hledal pšenici na Sibiři?

Ale spolehněte se na to, že lidé nebudou hledat obilí v tundře. Paní komisní se tak pěkně rozohnila nad desítkami disertací ztracených na plzeňských právech, tak pěkně košaté vývody vyvozovala z toho, že chybí (například, že vůbec nikdy neexistovaly), a nějaký potroublík si je klidně už za pár dní najde, navíc ještě v univerzitní knihovně.

Polzunov objevil a sestrojil parní kotel, ale svět si toho nevšiml, protože mu onen kotel tekl. Kostovič vyrobil motor, ale svět si toho nevšiml, protože ho měl i se vzducholodí schovaný v kůlně. Frolov a Jarcev sestrojili první železnici na světě, dokonce přenosnou, ale svět si toho nevšiml, protože jim ji při přenášení někdo ukradl (nebo ji sami někde založili). O celé půl století dříve, než bratři Mongolfierové, naplnil písař Krjakutnoj pytel smrdutým kouřem a vznesl se do vzduchu, ale svět si toho nevšiml, protože narazil do kostelní zdi.

Vidíte sami, že možná ten komunismus v Americe nakonec zvítězil, jen jsme si toho třeba nevšimli?

« Zpět