Přestupný rok

Že by nikde žádná změna? Tedy kromě toho, že máme už zase přestupný rok, čertví kolikátý od doby, kdy nám Rudolf II. tuhle vymoženost nadělil.

Poslední přestupný rok byl v roce 2008, což bylo tehdy, když Akreditační komise napsala, že právnická fakulta v Plzni je fungující instituce s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii k hodnocení studentů. Teď je to sice pořád tak, nebo zase tak, ale je otázkou, zda paní šéfová tentokrát taky napíše něco podobného textu z roku 2008.

Nebývá totiž časté, že slepí prohlédnou, hluší uslyší, hloupí zmoudří a lháři začnou mluvit a psát krystalicky čistou pravdu, protože, jak už napsal Karel Čapek, zrádní lidé a přeběhlíci se nemění, jen se vybarvují.

Postupy a metody, ledově bezohledné a bezcitné, jsou stejné nebo hodně podobné.

Když paní profesorka nedokázala svým připíječům nestranně, transparentně a korektně ušetřit stěhovací a cestovní náklady (kdyby ovládli plzeňská práva, nemuseli by totiž prchat do školy pana profesora Dvořáka), rozhodla se plzeňská práva zničit.

Proto také nestranně a nepodjatě prohlašuje, že i kdyby se přivedli profesorů a docentů, kolik jich po světě běhá, stejně jich bude málo, a ona svůj skálopevný názor přece nikdy nezmění (takže se na vítězství komunismu v Americe stále těší?).

Podle § 2 odst. 1 správního řádu postupuje správní orgán v souladu se zákony, podle § 7 odst. 1 přistupuje správní orgán k dotčeným osobám nestranně. Podle § 14 odst. 1 správního řádu je z rozhodování vyloučena každá úřední osoba, pokud lze mít vzhledem k jejímu vztahu k účastníkům zato, že má zájem na výsledku věci. Úřední televizní profesorka sice samozřejmě zásadní osobní zájem má (nesedí přece usilovně a pracně ve správní radě instituce zaměřené na intenzivní působení na soudce a státní zástupce, aby někde vychovávali studenty, kteří ji dostatečně neobdivují a neuctívají), ale už od mládí dobře ví, že právo je jen vůle dělnické třídy povýšená na zákon (jak napsal Karel Marx), takže pokud si ona počíná jako rozzuřená dělnice v padesátých letech, předem odsuzující obviněné podle novinových titulků (jak napsal pan ministr školství), pak přece právo je hlavně její vůle, že?

Její spolupopíječi na rozdíl od moudrosti pana ministra, jenž nadělil svým volitelům dvacetitisíce, si všechny dostupné peníze nechali pro sebe, takže je nikdo nevolil.

Ministr spravedlnosti má při rozhodování o odvolání státních zástupců postavení správního úřadu, takže toto postavení má i onen ministr kmotrovské spravedlnosti nebo nespravedlnosti (podle toho, jaké noviny čtete), který vstoupil do dějin jako šlechetný mecenáš několika málo stipendistů (važme si oněch pěti studentů, jimž nadělil fakultní dvacetitisíce, hleďme na ně s obdivem, protože jsou nejen jediní na širém světě, kteří byli placeni za výkon bezplatné funkce, ale hlavně jsou na celém světě jediní, komu pan ministr udělal něco dobrého).

Mediální prohlášení typu: neodejde-li vrchní státní zástupce, odejdu já, důrazně budu požadovat po nejvyšším státním zástupci další odvolací kroky atd., nutně předem diskvalifikují jakýkoli návrh nejvyššího státního zástupce, takže bychom mohli podezírat pana ministra, že to nedělá z hlouposti, ale z hlubokého přátelství k panu vrchnímu státnímu zástupci (jehož tím ve funkci totálně zabetonoval, protože veřejně vyhlásil svůj osobní zájem na výsledku řízení, což je asi totéž, jako kdyby soudce předem prohlásil, že moc chce určitého obviněného odsoudit), kdybychom ovšem nevěděli, že žádné kamarády nemá a nikdy neměl.

Teď, potom, co svými moudrými hláškami učinil pana vrchního státního zástupce prakticky neodvolatelným, tedy nezbývá, nežli vrchní státní zastupitelství urychleně reformovat (neboli zrušit).

« Zpět