Příklady

Moderní doba prý bývá charakteristická tím, že děti nenásledují příklad svých rodičů, nebo by ho aspoň rády nenásledovaly. Jak se však ukazuje, nic neplatí bez výjimek. Dnešní zprávy nám tedy určitě všem udělaly pořádnou radost, protože ukazují, že i ta nezdárná moderní dítka se nakonec vydala za vzorem nezpochybnitelné morální autority starší generace. Všelijací kovářové, sedláři, dráteníci, kočí, vozkové, cirkusoví umělci, ba i všelijaké lehké děvy se nyní mohou nezřízeně radovat, že jejich ratolesti možná převezmou štafetu jejich starého, dobrého řemesla a budou v něm pokračovat (snad až ke zlatému dnu). Neboť, dovoluji si opakovat, české děti, jak bylo zjištěno, ctí starší generaci a začínají kráčet v jejích stopách.

Společnost Scio nám totiž právě dnes přinesla zajímavé zjištění, že české děti se velmi výrazně pohoršují v matematice, ba dokonce i v pouhých počtech. Velké potíže jim působí například zlomky, ale neznalosti a chyby se objevují i pokud jde o další jednoduché početní operace.

Jen na okraj, Scio je ta společnost, jejímž prostřednictvím pan ministr podle jedněch novin nespravedlnosti a podle jiných spravedlnosti, ale kmotrovské, zásadně reformoval přijímačky na plzeňská práva.

Protože je ovšem rovněž zcela výjimečný (a vydává se tudíž také za vzorem starší generace, například pokud jde o občanský zákoník dokonce až za vzorem pradávných pragenerací) kráčel samozřejmě i on ve stopách prastarých, zašlých věštkyň. Reformoval totiž přijímačky na plzeňská práva skutečně prorocky, totiž asi půl roku před tím, než se tam teprve sám vnutil (dohoda se společností Scio byla dojednána někdy v dubnu či květnu 2009, zatímco pan tehdy a snad už zase brzy exministr přispěchal zachránit školu před vlastními mediálními útoky až v říjnu). Konec konců, nápad pořídit registr přestupků od něj zase prorocky opsali jeho straničtí, případně opoziční, kolegové (Gross, Langer, Řápková), protože ho lstivě zveřejnili nejméně dva roky před tím, než na něj přišel.

Vzpomeňte si, jak se pan vždynáměstek pana exministra, děkana, ministra, exděkana a snad záhy už zase exministra skvěle blýskal svými početními exhibicemi.

Podle univerzitního č.j. R-377–10 přece 126 dnů je 0,126 roku, dva roky mají 28 měsíců (jak bylo objeveno pod č.j. R-582–10 a opakovaně pod č.j. R-604–10), od ledna 2001 do května 2005 neuplynulo čtyři a čtvrt roku, jak byste si snad mohli myslet, ale toliko 2,8 roku (jak bylo objeveno pod č.j. R-576–10), zatímco od června 1998 do října 2002 uplynulo nikoli rovněž 4,3 roku, jak byste se snad mohli opět zcela mylně domnívat, ale rovné tři roky (č.j. R-583–10).

Rok má přitom nejspíš záludně jen 39 dnů, protože pod univerzitním č.j. R-594–10 se psalo, že doba od 19.6.2001 do 6.6.2005 činí pouze 3,7 roku. Od 6.6.2005 do 19.6.2005 tudíž běželo oněch chybějících O,3 roku (4 – 3,7 =obvykle 0,3), jinak ovšem třináct dnů. Píšu tedy, že čtyři měsíce mají podle univerzitního č.j. R-594–10 dohromady třináct dnů, abych se blýskl, že zlomky mi taky moc nejdou.

A samozřejmě především 5:2=6, protože ona slavná pětičlenná komise, která se může usnášet polovinou přítomných, je podle pana náměstka schopna se usnášet pouze za přítomnosti šesti svých členů (č.j. R-373–10, č.j. R-377–10 a další).

Jak to objevilo Scio? Velké potíže dětem působí například zlomky, ale neznalosti a chyby se objevují i pokud jde o další jednoduché početní operace.

Marná věc, příklady prostě táhnou.

« Zpět