Přiměřeně zisková

Občanský zákoník nám nově umožňuje prodat kdeco, ba i věci dosud vpravdě nevídané.

Podle jeho § 112 lze jinému za odměnu přenechat i tak žádané zboží, jako jsou třeba nehty, chlupy, vousy nebo případně vlasy, takže celá řada koupěchtivých (což je termín zavedený novým občanským zákoníkem v § 2140 a dalších) si konečně přijde na své. Když nový občanský zákoník umožňuje prodávat a kupovat kdeco, je celkem s podivem, že se Fond ohrožených dětí pozastavuje (například na idnes. cz) nad tím, že by snad mohl legalizovat i obchod s dětmi.

Kdeže!

Kdeže „by mohl.“

Legalizuje. A jak pěkně.

Podle § 798 nového občanského zákoníku z činností souvisejících se zprostředkováním osvojení nesmí mít nikdo nepřiměřený zisk (zatímco dnes, podle zpátečnické, totalitní právní úpravy nesmí mít nikdo žádný zisk).

Právníci ovšem musí hledat obsah pojmů v prvé řadě v právních předpisech. Ačkoli z hlediska geologického jsou nerosty krystalické minerály, takže dostanete nedostatečnou z přírodopisu, pokud budete tvrdit, že mezi minerály patří nekrystalické bitumenní látky jako uhlí, případně ropa, asfalt či dehet, podle práva (§ 3 odst. 1 písm. b) horního zákona) jak ropa (asfalt, dehet), tak i uhlí mezi nerosty patří.

Proto při včerejším zamyšlení, co je to štěstí, o něž nám nově dovoluje nový občanský zákoník se brát, jsme museli zase pátrat v právních předpisech. Zjistili jsme, že k zajištění štěstí lidu byla uzavřena smlouva o přátelství a spolupráci mezi naší republikou a Jemenem (zveřejněná pod č. 19/1967 Sb.), na rozdíl od jiných mezinárodních smluv, které nám kupodivu štěstí přinést neměly (nebo to v nich aspoň není nikde napsáno), takže nám ustanovení § 3 odst. 1 nového občanského zákoníku zaručuje nezadatelné právo brát se o spolupráci s Jemenem.

A to máme štěstí, že nám nový občanský zákoník v § 3 odst. 1 nezaručuje právo brát se o to, být úderníkem (protože podle Statutu národních podniků průmyslových, viz příloha nařízení č. 105/1950 Sb., sice cesta ke štěstí všech vede přes úsilí každého být úderníkem, ale tento statut byl už před bezmála šedesáti lety zrušen).

S přiměřeným ziskem za zařízení osvojení je to ovšem poněkud horší. Štěstí nám dnes v našem právu definuje jen smlouva s Jemenem, ale přiměřený zisk vymezuje bezmála kdeco.

Jen ve výměru Ministerstva financí č. 1/2013 najdeme hned několik vzorečků. V železniční dopravě se přiměřený zisk vypočte jako Z=T+D-N (plánované tržby plus dotace minus náklady), ve vodním hospodářství zase podle pravidla: PZNK=OPKxWACC+RO a v případě autobusové dopravy je rovnice tak složitá, že ji neumím ani opsat (kde jsou ty časy, kdy přiměřený zisk neměl podle již zrušeného nařízení č. 493/2004 Sb. přesáhnout 1/8 ceny autobusu).

Tak jak to vlastně bude s přiměřeným ziskem za zprostředkování adopce?

Bude to OPKxWACC+RO nebo z ústy k tradicím nanejvýš 1/8 ceny autobusu?

Možná ani tak ani tak.

Myslíte si snad, že bochník chleba stojí dvě koruny, tedy míněno české?

Naši zákonodárci v bohulibém návalu důležitější práce nějak zapomněli zrušit nařízení č. 203/1920 Sb., podle jehož čl. I prodejní cena bochníku chleba o váze 1,75 kg nesmí přesáhnout dvě koruny.

Nařízení tedy platí, jenže, hm, ho nikdo nedbá.

Třeba to s novým občanským zákoníkem nakonec bude stejné.

« Zpět