Případ Cihelny

V poslední době se opakovaně v médiích objevuje případ golfového hřiště v Cihelnách, který je spojován s údajným zmanipulovaným konkursem společnosti KOMFORT V.P. Cihelny, když za tímto konkursem by měl údajně stát dřívější koncipient doc. JUDr. Milana Kindla, CSc. Ondřej David.

Aktualizováno: 24.9.2011

Česká republika vyhrála arbitráž vedenou proti ní panem Vöcklinghausem a spol. ohledně zmařené investice na golfovém hřišti Cihelny, kdy žalobce neprokázal porušení svých práv. Zdroj: iDnes

---

Aktualizováno: 6. 11. 09

V poslední době se opakovaně v médiích objevuje případ golfového hřiště v Cihelnách, který je spojován s údajným zmanipulovaným konkursem společnosti KOMFORT V.P. Cihelny, když za tímto konkursem by měl údajně stát dřívější koncipient doc. JUDr. Milana Kindla, CSc. Ondřej David. Tyto údaje jsou tisku neustále předkládány zejména panem JUDr. Karlem Jelínkem a jsou opakovány tyto základní okruhy údajných problémů:

• Ondřej David údajně dříve zastupoval vlastníka golfového hřiště (společnost KOMFORT), tuto společnost následně přivedl do konkursu, aniž údajně existovaly důvody pro jeho prohlášení a následně se tohoto majetku zmocnili jeho známí. Toto je prakticky chápáno jako že by Ondřej David pod vedením Milana Kindla svého klienta podvedl a okradl.
• Konkurs byl zmanipulován a prohlášen nestandardně rychle. Uvedené je přirovnáváno k již známému případu soudce Berky.

Na úvod je nutné zdůraznit, že AK Kindl, tedy ani Ondřej David, nikdy společnost KOMFORT či její společníky v rámci konkursního řízení nezastupovala, a proto Ondřej David ani Milan Kindl nemohli svého klienta poškodit, když podrobnosti k celému tomuto případu jsou podrobně dále uvedeny.

Jakkoliv Ondřej David nikdy uvedené osoby v konkursním řízení nezastupoval, je ze samotného portálu justice.cz zcela zřejmé, že společnost KOMFORT měla celou řadu věřitelů a proto neobstojí a nemůže obstát argumentace o neexistenci úpadku této společnosti. O této věci, jak je autorovi této zprávy známo z médií, rovněž rozhodovaly soudy v rámci prvního i druhého stupně a tyto soudy o důvodnosti konkursního řízení nezapochybovaly.

Konkurs nebyl, jak je účelově podáváno, prohlášen nestandardně rychle. Návrh na prohlášení konkursu se rozhodl podat sám pan Jaroslav Peterka, tehdejší 50-ti % společník a jednatel společnosti KOMFORT. Konkurs byl dle autorových informací prohlášen cca za 7 dnů od doručení návrhu konkursnímu soudu. Dle tehdy platné právní úpravy zákona č.328/1991 Sb. o konkursu a vyrovnání musel soud o návrhu samotného dlužníka (návrh podal sám dlužník prostřednictvím svého jednatele) rozhodnout a konkurs prohlásit nejpozději do 10-ti pracovních dnů od doručení návrhu. Z právě uvedeného důvodu proto nelze mluvit o rozhodnutí učiněném v nestandardní lhůtě. Případ soudce Berky byl nepochybně o něčem zcela jiném, neboť, jak bylo podáváno z médií, doručil soudu návrh na prohlášení konkursu, tehdy Union banky a.s., „zástupce věřitele“, soudce Berka měl údajně na tento návrh již v podatelně čekat a konkurs prohlásit prakticky ihned po obdržení tohoto návrhu. Pokud tomu tak bylo, bylo to nepochybně jednání nestandardní, neboť podle výše citovaného právního předpisu se musel dlužník nejprve k takovémuto návrhu věřitele vyjádřit, když k tomuto mu musela být vždy poskytnuta lhůta, ve které byl současně povinen dlužník předložit zákonem požadované podklady. Případ konkursu společnosti KOMFORT proto nelze s výše uvedeným případem srovnat, neboť zde rozhodoval soud na základě návrhu samotné společnosti.

Autor však nyní považuje za zcela nezbytné předložit posuzovateli chronologický vývoj případu Cihelny a to z jeho pohledu, když z tohoto podání bude zcela zřejmé, jak se Ondřej David, a tedy i AK Kindl, k této věci dostali a jakou roli v celé této kauze Ondřej David a Milan Kindl sehráli.

Ondřej David se někdy cca v roce 1999 až 2000 seznámil s panem Martinem Peterkou, synem pana Jaroslava Peterky (50-ti % společník KOMFORT). První manželka Ondřeje Davida pocházela z Karlových Varů a Ondřej David tam spolu s ní u jejích rodičů trávil relativně hodně času a to již od roku cca 1993. Prostřed­nictvím svého kamaráda se dostal do areálu tehdy ještě nedostavěného golfového hřiště v Cihelnách, kde v té době fungovala jenom malá část tohoto hřiště v podobě cvičného odpaliště. Samotný areál golfového hřiště nebyl v této době zdaleka dokončen a to nemluvě o zázemí (klubovna) a strojním vybavení. Ondřej David začal s panem Martinem Peterkou trénovat golf v rámci začátečnického kursu. Otec Martina Peterky, jakožto golfový profesionál, pak dle příslušných předpisů vždy dohlížel nad závěrečnými zkouškami takovéhoto kursu a to byl způsob, jakým se Ondřej David s panem Jaroslavem Peterkou seznámil. Vzhledem k tomu, že Ondřej David nebyl zpočátku v prvním z kursů úspěšný, bylo zapotřebí dále navštěvovat v průběhu dalších měsíců tréninkové hodiny pod vedením Martina či Jaroslava Peterky. V rámci tohoto se samozřejmě Jaroslav Peterka dozvěděl o povolání Ondřeje Davida. V roce 1999 či 2000 (spíše 2000) se pak Jaroslav Peterka před Ondřejem Davidem zmínil o velkém problému doposud nedostavěného hřiště. Uvedl, že mu před několika dny přišla výzva z Okresního úřadu v Karlových Varech (stavební odbor) a to spolu s rozhodnutím, že společnost KOMFORT V.P. Cihelny je povinna ve stanovené lhůtě zaplatit tzv. odvody za vynětí pozemků, na kterých bylo hřiště budováno, z tzv. zemědělského půdního fondu. Tyto odvody byly vyměřeny v částce cca 80 mil Kč a pan Jaroslav Peterka tehdy uvedl, že si s tímto neví rady a že pokud bude muset jeho společnost tyto finanční prostředky zaplatit, pak je to konec projektu golfového hřiště. Podstatné přitom bylo, že několik let zpátky po započetí projektu cca 1994–1995 již dříve stavební úřad takovéto odvody vyměřil, avšak ve výši cca 500.000,– Kč a tyto byly také společností KOMFORT uhrazeny. Společnost KOMFORT tedy s další platbou nepočítala a v případě, že by musela hradit, byl by to nepochybně její zánik  – viz výše.

Pan Jaroslav Peterka tehdy uvedl, že KOMFORT obvykle zastupuje pan JUDr. Karel Jelínek, ale že on o v této věci, dle názoru pana Peterky, příliš neví, tj. že si neví rady. Ondřej David pak vyzval pana Peterku, aby mu uvedené dokumenty předložil, poskytl je tehdy svému nadřízenému Milanu Kindlovi a ten pak převzal v souladu se stavovskými předpisy zastoupení v této kauze. Ondřej David pod vedením Milana Kindla byl v této kauze úspěšný a uvedené rozhodnutí bylo pro nezákonnost následně zrušeno. Důvodem toho byla obecně skutečnost, že o odvodech bylo již dříve pravomocně rozhodnuto a zákon v daném případě neumožňoval po právní moci takovéhoto rozhodnutí o téže věci rozhodnout znovu.

Právě uvedené zřejmé přesvědčilo pana Peterku o určitých profesních kvalitách Ondřeje Davida a Milana Kindla.

Autor se domnívá, že pak následně na jaře roku 2000 po započetí golfové sezóny se mu pan Peterka zmínil o svých problémech s německým společníkem panem Peterem Vöcklinghausem. Tyto problémy velmi obecně popsal jako problémy finančního charakteru, tj. že nemá peníze na dostavbu hřiště, natož na výstavu zázemí apod. a uvedl, že jeho společník dříve vždy hovořil, že financování projektu nebude problém a nyní se prý dokonce objevily v Cihelnách i zástupci německé banky Sparkasse Essen, která tomuto německému partnerovi peníze údajně půjčuje a pan Vöcklinghaus se zmiňoval o zásadnějších problémech s financováním projektu a to s ohledem na postoj této banky.

Pan Peterka se obrátil na Ondřeje Davida zejména proto, že mu bylo známo, že Ondřej David bydlel, studoval a pracoval v letech 1995–2000 v SRN (Mnichov), a proto jej požádal, zda-li by neměl někoho, kdo by mu pomohl situaci, zejména v bance, ověřit, neboť neměl přesné informace o naznačovaných problémech, a to nejen z důvodů nedostatečných informací od německého společníka, ale rovněž i proto, že ani jeho jazykové schopnosti nebyly na té úrovni, aby některým složitějším otázkám správně porozuměl.

Na základě právě uvedeného požádal Ondřej David svého německého kolegu pana Hanse Aldeberta, známého mnichovského advokáta, zda-li by byl ochoten věc prověřit, a to zejména s ohledem na tvrzení pana Peterky, že se dostává pod velký tlak různých věřitelů, když neví kdy bude schopen splácet, neboť hřiště nadále nebylo dostavěno a tím i nemohlo produkovat prostředky na splácení závazků.

Pan Aldebert byl ochoten se v této věci angažovat a věc vyústila v několik opakujících se jednání na půdě německé banky v Essenu. Těchto jednání se zúčastnil pan Vöcklinghaus a jeho německý právník, pan Peterka a jeho poradce pan Hans Aldebert, Ondřej David, který uvedené rozhovory do češtiny tlumočil a dále pak zástupce Sparkasse Essen, tj. vedoucí právního oddělení pan Buschl a dále tehdy vedoucí představitel essenské pobočky pan Zimmerman.

Při těchto jednáních banka konstatovala, že pan Vöcklinghaus dluží této bance cca 25 mil německých marek. Z jednání vyplynulo, že banka je velmi nespokojena zejména s tím, že půjčovala panu Vöcklinghausovi na projekty v SRN a to na projekční činnosti a výstavbu v oblasti spaloven a dále na nákupy bytů, které měly být dále pronajímány a že ne zcela od počátku byla srozuměna s tím, že tento německý partner pana Peterky získal úvěry od německé banky na svou německou společnost, ty bez původního předchozího vědomí banky nejméně z části poskytl své české dceřinné společnosti (MFT-K Engineering s.r.o.) a ta je následně postupně půjčovala společnosti KOMFORT V.P. Cihelny. Banka uvedla, že pak Vöcklinghaus úvěry nejen že řádně nesplácí, ale rovněž prostředky půjčené do ČR nejsou pro banku zajištěny (banka původně o půjčkách zřejmě nevěděla a tudíž ani nevyjednala zajištění například ve formě zástavního práva). Banka tedy navrhla, aby se z dluhů pana Vöcklinghause, resp. jeho právnických osob, odečetla částka 10 mil DM a tento dluh by byl refinancován přímo na majetek společnosti KOMFORT. Banka pak nabídla desetiletý úvěr a to s obvyklým úrokem. Současně navrhla, jak by vypadaly splátky jistiny i úroků.

Oba společníci tehdy uvedli, že základním problémem je, že hřiště není dokončené a nemá ani potřebné zázemí (klubovna apod.) pro spuštění provozu. Požadovali, aby banka poskytla nejméně ještě 2 mil DM, což mělo být podle jejich tvrzení minimum pro dokončení projektu. Toto banka odmítla. Pan Peterka pak uvedl, že nabízený úvěr nebude společnost schopna splácet, a to proto, že projekt není dokončen, a i kdyby byl, není dle jeho názoru společnost schopna vyprodukovat tolik příjmů, aby byla schopna splátky a úroky hradit. Na základě uvedeného byl pan Peterka upozorněn jak ze strany pana Aldeberta, tak ze strany Ondřeje Davida, že nemůže podepsat úvěrovou smlouvu, pokud dopředu ví, že nebude schopen hradit splátky úvěru.

Banka chápala, že nemůže být podepsán úvěr s možnými trestněprávními důsledky za uvedených okolností a jednání se odložila, aby strany mohly hledat jiná řešení.

Krátce nato proběhla další jednání v Essenu, kdy banka dospěla k závěru, že bude ochotna raději pohledávku prodat, a to s výrazným diskontem, než aby musela řešit komplikované problémy, a to zejména přes hranice, kdy navíc úvěr není zajištěn. K tomu je nutno uvést, že Sparkasse není, jak by naznačoval prostý překlad, spořitelnou a tedy běžnou bankou. Sparkasse Essen je bankou veřejného práva a nemůže investovat do jakýchkoliv projektů, nýbrž se jedná o banku investující do regionálního rozvoje. Mimo tento region může banka investovat jen zcela výjimečně, a dle informací tehdy poskytnutých samotnou bankou, do tohoto projekt golfového hřiště v ČR nepochybně nespadá. Právě i z těchto důvodů banka nabídla raději odkup pohledávky a vyzvala oba společníky, aby hledali partnera pro odkup takovéto pohledávky.

Banka nabízela tedy odkup pohledávky 10 mil DM za částku cca 2,5 mil až 3,5 mil DM. Oba společníci se pak tedy snažili, resp. nejméně pan Peterka se snažil, sehnat investory. Pan Peterka požádal i Ondřeje Davida, zda-li by se nemohl například v rámci svých klientů zeptat na případnou půjčku. Ondřej David se obrátil na jednoho z klientů Milana Kindla pana Ing. Karla Petýrka, který uvedl, že zná jistého podnikatele (Ing. Xuan Long Le), který mu půjčoval několik desítek miliónů Kč na nákup jeho podniku. Prostřednictvím pana Petýrka tedy byl osloven pan Long a po jednáních mezi zúčastněnými byl připraven poskytnout půjčku na odkoupení této pohledávky od Sparkasse Essen. Představa byla taková, že by byla zřízena zvláštní právnická osoba ve formě akciové společnosti, této by půjčil pan Long peníze, tato společnost by pohledávku odkoupila a současně by odkoupila i obchodní podíly na společnosti KOMFORT od pana Peterky a pana Vöcklinghause. Pan Long by pak měl pohledávku zajištěnou ve formě akcií této nové společnosti a ve formě zástavního práva k nemovitostem představujícím golfové hřiště.

Právě za tímto účelem pan Petýrek zakoupil hotovou společnost, tehdy pod jménem Temple Supplies a.s. V této souvislosti musel pan Petýrek jmenovat šest osob do orgánů této společnosti a někdy v létě roku 2001 požádal Ondřeje Davida, zda-li by neměl jednu osobu, neboť jedna z osob buď odstoupila či nesouhlasila se zápisem či byly jiné důvody. Ondřej David pak požádal svého švagra pana Patrika Bureše. Ten tehdy s dočasným členstvím souhlasil. Tato změna byla zrealizována někdy na podzim roku 2001. V tisku se v této souvislosti uvádělo, že z konkursu golfové hřiště koupila společnost, ve které působil švagr Ondřeje Davida. Tato informace je lživá, neboť uvedená společnost měla koupit v létě či na přelomu léta a podzimu 2001 uvedenou pohledávku od Sparkasse Essen, což se, jak bude uvedeno dále, nestalo a hřiště pak ve výběrovém řízení koupila společnost jiná.

S výše naznačeným odkoupením pohledávky souhlasil jak německý společník, tak pan Peterka i banka. Pan Long byl připraven poskytnout půjčku a byl připraven uzavřít smlouvu tak, že bude panu Peterkovi či jeho společníkovi či oběma poskytnuta možnost získat jinde finanční prostředky ke splacení půjčky od pana Longa, a tím bude projekt stabilizován s ohledem na ochotu banky pohledávku odprodat za, dle názoru autora tohoto podání, výhodných podmínek.

Celý odkup však byl zmařen tím, že pan Vöcklinghaus podmínil svůj souhlas s uvedeným postupem tak, že musí získat ještě nejméně 2 mil DM, neboť jak již bylo uvedeno výše, měl i rozsáhlé další dluhy, které potřeboval hradit a uvedl, že bez těchto peněz nemá smysl cokoliv zachraňovat, neboť by mu to ve svém důsledku k záchraně nepomohlo. Uvedená jednání vedl se Sparkasse Essen i pány Peterkou a Vöcklinghausem německý advokát Hans Aldebert a na základě jemu poskytnutých informací od pana Longa musel sdělit, že pan Long více finančních prostředků neposkytne. Tím se tato transakce nezrealizovala.

Banka tehdy ještě uvedla přímo panu Aldebertovi, že se pokusí s panem Vöcklinghausem ještě sama jednat, neboť banka toto považovala za dobré řešení, ale ani bance se nepodařilo pana Vöcklinghause přesvědčit a tím tato varianta řešení realizována nebyla.

Mezi tím pan Peterka neustále opakoval, že je pod tlakem věřitelů (zejména pan Báča a další) a rovněž neměl finanční prostředky nejen na dokončení hřiště, ale rovněž ani na jeho tzv. zazimování a dále pak rovněž na dokončení, jak uváděl, zpevňovacích a zabezpečovacích prací. Problém dle jeho vyjádření spočíval v tom, že v areálu hřiště protéká řeka Teplá. Ta se pravidelně na jaře vylévala z koryta, a pokud by nebyly provedeny dokončovací práce ve formě zpevnění břehů a vodních kanálů, hrozilo, že bude hřiště, pokud nebude před zimou dokončeno, totálně devastováno v případě větších povodní při jarním tání. Samozřejmě i v této době nebylo hřiště nejen že dokončeno, ale ani nebyla postavena klubovna a potřebné zázemí.

Pan Peterka se pokoušel prostřednictvím mnoha svých známých najít jiné investory, avšak s ohledem na neshody pana Peterky s německým společníkem, s ohledem na nejasnosti ohledně výše závazků a ne zcela jasnou představu o nutných investicích pro zprovoznění hřiště, se na počátku podzimu 2001 jevilo panu Peterkovi, že investora nezajistí.

V tomto období ještě pan Vöcklinghaus, který se rovněž snažil zajistit prostředky, získal, pokud se autor dobře pamatuje, od svého bratra cca 1–2 mil Kč na další nutné výdaje, které směřovaly k dokončení hřiště. Toto se však zcela dokončit nezdařilo.

V tomto období se pan Peterka ptal Ondřeje Davida, co má v této věci dělat a Ondřej David mu v zásadě poradil tři možné varianty. Vzhledem k tomu, že pan Peterka uváděl, že je pod velkým tlakem věřitelů, poradil mu Ondřej David, aby se buď pokusil dohodnout s panem Vöcklinghausem a získá-li od třetích osob potřebné prostředky, nebo aby se pokusil převést svůj podíl na pana Vöcklinghause oproti přiměřené úplatě anebo, že by musel dle ustanovení § 3 tehdy platného zákona o konkursu a vyrovnání podat návrh na konkurs této společnosti. Současně jej upozornil na možné trestněprávní dopady nesplnění této povinnosti dle ustanovení § 126 trestního zákona.

Zde role Ondřeje Davida a Milana Kindla v této kauze jako konzultantů pana Jaroslava Peterky tj. jednoho ze společníků KOMFORT V.P. Cihelny s.r.o. skončila.

Pan Peterka se pak následně nemajíc finanční prostředky a pod tlakem věřitelů rozhodl podat návrh na prohlášení konkursu na majetek společnosti KOMFORT.

Vzhledem k tomu, že tento návrh podal sám pan Jaroslav Peterka, tj. jednatel společnosti KOMFORT, konkursní soud v souladu s § 12 zákona o konkursu a vyrovnání konkurs prohlásil. K tomuto jsou podrobnosti uvedeny výše.

Ondřej David pak již v žádném případě v daném řízení ani neformálně pana Peterku nezastupoval a nikterak se v tomto řízení neúčastnil. SKP pak dle informací autora získaných z tisku doporučovala prodej konkursní podstaty ve formě přímého prodeje s ohledem na možné znehodnocení projektu, které údajně hrozilo. S tímto přímým prodejem dle informací autora zejména z tisku nesouhlasil pan JUDr. Karel Jelínek a zřejmě i další osoby, a proto soud konkursní rozhodl o prodeji majetku ve formě výběrového řízení nejvyšší nabídce. Jediným kritériem byla výše nabídnuté ceny. Uvedené informace vyplývají, resp. spíše vyplývaly, s ohledem na již skončené řízení, z portálu justice.cz.

Uvedené výběrové řízení realizoval Ondřeji Davidovi neznámý subjekt a z tisku je mu pouze známo, že se tohoto výběrového řízení zúčastnilo více subjektů. Vítězem řízení byl skutečně pan Long, resp. jeho společnost ASTORIA Invest, s.r.o., když tato společnost byla dle výpisu z OR novou společností Ing. Longa, která vznikla 21.1.2002. Vzhledem k tomu, že konkurs byl prohlášen již 16.10.2001, a současně vzhledem k tomu, že cca rok předtím hledali oba společníci finanční řešení, tj. hledali investora, nemůže obstát tvrzení, že prodej byl nepřiměřeně rychlý, když se tak stalo cca více jak tři měsíce tedy čtvrt roku po prohlášení konkursu.

Nyní je nutné se vyjádřit ke skutečnosti, že Ondřej David měl údajně zneužit informace klienta, tyto poskytnout panu Longovi a tak připravit oba společníky o majetek. Předně byl to právě pan Peterka, tj. jeden ze společníků, který sám konkursní řízení zahájil. Ondřej David navíc s vědomím obou společníků a v souladu s jejich vůlí (zejména na základě žádosti pana Peterky) požádal pana Longa prostřednictvím pana Petýrka o možnost poskytnutí půjčky na odkoupení pohledávky. Pan Long s tímto souhlasil a samozřejmě se předem informoval o možném zajištění, tj. chtěl vědět, jaké nemovitosti v majetku KOMFORTU mu budou tuto půjčku krýt. Nyní k samotnému údajnému a zcela nepravdivému tvrzení o zneužití informací ze strany Ondřeje Davida. I kdyby Ondřej David věděl o společnosti KOMFORT úplně všechno, což navíc není pravda, a i kdyby tyto informace všechny poskytl panu Longovi, nemohla by tato skutečnost vést k poškození obou společníků a současně ke zvýhodnění pana Longa. Pan Long se účastnil výběrového řízení, které organizoval subjekt určený soudem či SKP a bylo obecně známé, co se prodává, tj. rozestavěné golfové hřiště, které nebylo zkolaudováno a které nemělo zázemí. Předmět prodeje byl jasně definován. S prodejem nepřecházely, což je logické, na nabyvatele žádné závazky či jiné právní vztahy, a proto byla a jsou informace ohledně vnitřní struktury společnosti KOMFORT pro nabyvatele v soutěži zcela nepodstatné a nevýznamné tedy bezcenné. Jiná situace by byla dána v případě, kdyby Ondřej David a Milan Kindl například zastupovali dva účastníky takovéto soutěže a řekli jednomu neoprávněně, kolik nabízí ten druhý. Takovýmto jednáním by nepochybně porušili nejen stavovské předpisy, ale rovněž i předpisy veřejného práva. Takovéhoto jednání se nejen že Ondřej David a Milan Kindl nedopustili, ale ani dopustit nemohli, a to s ohledem na podrobný přehled celého případu.

Pro úplnost tohoto podání si autor tohoto podání dovoluje uvést, že je zcela nepravdivé, že by se Ondřej David sám, či prostřednictvím jiným osob, jakkoliv podílel na průběhu či ovlivňování konkursního řízení. Ze samotného portálu justice.cz a zde publikovaných rozhodnutí je dle názoru autora tohoto podání důvodnost konkursního řízení zřejmá.

Dále se souhlasem klienta autor tohoto podání uvádí, že je pravdou, že v současné době patří mezi advokáty, kteří poskytují právní pomoc panu Ing. Longovi či jím ovládaným společnostem. V této souvislosti však rozhodně nepostupuje nejen v rozporu se stavovskými či jinými právními předpisy, ale ani v rozporu s pravidly morálními.

Závěrem si dovoluje autor tohoto podání rovněž zdůraznit, že se výrokům JUDr. Karla Jelínka, které jsou svou podstatou útokem na jeho osobní a profesní čest, brání v souladu s platnou právní úpravou a stavovskými předpisy, a to jak v režimu práva trestního, tak civilního.

Zpracoval: JUDr. Ondřej David, Ph.D.

« Zpět