Proboha, ANO

Pan děkan Schwartz z Vysoké školy ekonomické učinil neobyčejně odvážný krok: zveřejnil vědeckou analýzu, dokládající, že rozhodování Akreditační komise není nezávislé, ale je naopak podjaté a tendenční. Držím mu všechny palce, které mám, protože má naprostou pravdu.

Zkuste jen trochu přemýšlet:

Existuje instituce, která v určitém oboru může všechno (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy totiž podle zákona o vysokých školách nesmí nikomu udělit akreditaci, tj. povolení působit jako vysoká škola, pokud k tomu nevydá Akreditační komise své kladné stanovisko), její členové jsou neodvolatelní, nikomu neodpovídají, na druhé straně mají na rozhodování o jednom vysokoškolském studijním programu cca tři minuty (podle zprávy vědců z Vysoké školy ekonomické rozhodují o cca 500 žádostech za tři dny) a její členové navíc za své rozhodování neberou žádný plat.

Zkuste jmenovat neodvolatelnou komisi, jejíž členové budou rozhodovat bez možnosti odvolání, bez jakékoli osobní odpovědnosti a bez nároku na jakýkoli plat například o všech veřejných zakázkách v naší zemi. Že je taková představa k smíchu?

Asi jak komu, když takový model podle Ministerstva školství dobře funguje v případě Akreditační komise?

Co že jsme to volali a psali za sametové revoluce?

Každá moc korumpuje, absolutní moc korumpuje absolutně.

Vytvořte superkorupční prostředí a dřív nebo později dostanete korupci.

Příkladů naprosté neobjektivnosti rozhodování Akreditační komise si jen v plzeňské kauze najdete bezpočet.

Plzeňské fakultě začala Akreditačné komise dělat problémy, protože fakulta dělala málo vědy. Dokonce i zpráva zpracovaná dnešními čističi konstatuje, že plzeňská fakulta nebyla mezi právnickými fakultami nejhorší: byla lepší, než jiná právnická fakulta, která žádné problémy neměla a nemá. A jak zdůvodnila šéfka Akreditační komise následný atak na plzeňská práva, který vyvrcholil jejími proroctvími o tom, co všechno tam najde, až to ona sama přijde (jak jinak než objektivně!) zkontrolovat? Na rozdíl od jiných, kteří poslušně vyhověli všem našim požadavkům, oni se začali bránit… No není to úžasné? Nevinný se přece přizná a drží krok i hubu, ale když se někdo brání, je jasně vinen a my už přijdeme na to, čím je vinen (a když na to nepřijdeme, tak si to vymyslíme). Takže přišla spousta nesmyslných prorockých tvrzení, které si po měsíci věštění přijela oficiálně prověřit.

Nešťastným plzeňským doktorandům se vytýká, že jim předsedu zkušební komise dělal docent psychologie a jejich tituly se někdy jen kvůli tomu třesou ve větru. Přitom o tom, kdo může učit práva, psychologii, matematiku, fyziku, chemii nebo třeba španělštinu rozhoduje někdo, kdo vystudoval ruštinu a živí se politologií. To je přece báječný svět!

Jak mi napsal jeden můj neobyčejně vážený a milý přítel, jemuž je na rozdíl ode mne dán dar víry: Neboj se, Boží mlýny opravdu melou.

Pořád ještě své spolužáky a bývalé kamarády prověřují ti, kdo posloužili jako pátá kolona, ti, kdo přece musí něco najít, aby nebyli za naprosté pitomce, kteří přišli brutálním násilím zachraňovat jiné před nebezpečím, jež nikomu nehrozilo. Navzdory jejich úsilí se však tento výsledek stejně pozvolna dostavuje (Boží mlýny melou).

Potom, co jsem přestal v roce 2005 být plzeňským děkanem, jsem si dovolil zformulovat návrh zákona, podle kterého by Akreditační komise přišla o svou absolutní nekontrolovatelnou moc, a obtěžoval jsem s ním poslance (i v Parlamentních listech už v roce 2007), nejmenovaného ministra školství a prostě kdekoho. Bohužel (jak praví Stanislav J. Lec) správná teorie vítězí nad špatnou praxí tím, že špatní praktikové zabíjejí dobré teoretiky. Jak jsem už napsal: když upálili Mistra Jana Husa, moc to nevypadalo, že jeho myšlenky zvítězí. Když popravili Pythagora (taky ho upálili, navíc za ohrožování mládeže nesprávnou výukou!), nezdálo se, že by jeho myšlenky zrovna vyhrávaly, ale dnes se je učíme. S ohledem na osvícenou současnost jsem já byl popraven naštěstí jenom virtuálně. A tak jsem se dočkal fundované vědecké analýzy, která říká, ale hlavně vědeckými argumenty dokládá, že Akreditační komise je úřednický dinosaurus nemající v moderní demokratické společnosti právo na existenci už proto, že podobně absolutistická instituce nutně dříve či později plodí mohutnou korupci.

P.S. Paní šéfová Akreditační komise sice vystudovala ruštinu, ale přesto se etablovala vychvalováním snažení jihoamerických komunistů vypořádat se s hnusem kapitalismu (samozřejmě ne teď!). Tak by jí mohla být blízká slova, která se na Akreditační komisi podle mého skromného názoru hodí opravdu hodně dobře: Yo soy el Alpha y la Omega, principio y fin, que es y que era y que ha de venir, el Todopoderoso.

P.P.S. Shodou okolností s moudrostí sobě vlastní pan rektor Západočeské Univerzity dospěl k závěru, že asi nelze šikanovat studenty za chyby, jež udělala fakulta nebo univerzita. Vyslovil krásnou myšlenku, že vysoká škola nemá hanobit vlastní studenty. Samozřejmě, i tady ještě chvíli ti, kdo potřebují dokázat, že fakultu neukradli, ale zachránili (před bývalými studenty?) nebo aspoň zamaskovat, že ani neumí sehnat peníze na její prosté fungování, budou otravovat vzduch (že je potřeba zachránit školu od jejích bývalých studentů je ovšem zvlášť humorné, nebo snad jen přitroublé?). Musí se ještě zkusit pomstít bývalým spolužákům, kteří jim tehdy bůhvíco nedali, stejně jako třeba pan prorektor Ježek bude ještě chvíli volat po krvi, protože například mně samotnému nikdy neodpustí, že jsem se k němu choval slušně, když musel sám rezignovat na funkci děkana Fakulty aplikovaných věd (protože to je přece neodpustitelné). Ale nakonec se stejně splní aspoň jedno proroctví šéfky Akreditační komise, proroctví, že z celé kauzy nic nezbude. Ne proto, že by ji někdo kopl pod stůl. Proto, že byla od začátku vymyšlená.

« Zpět