Proboha, ANO II.

Pan rektor Západočeské Univerzity znovu oprášil myšlenku etické komise. I jako ateista musím říci, že ta by byla pro neprávem pomluvené absolventy plzeňských práv pravým požehnáním.

Dnes zkoumají jejich údajná provinění v první řadě jejich bývalí spolužáci, kteří zaplatili za podíl na vedení fakulty tím, že ji pomohli vyrabovat (už jsem se zmínil, že pomluvy a předkládání výmyslů médiím jsou moderní formou rabování, přesněji jednou z moderních forem), a kteří prostě musí dokázat, že když už ne všechno, tak aspoň něco bylo špatně, protože jinak by nebyli zachránci, ale jen sprostými mocichtivými usurpátory.

Nedostatky, které si už měsíce před tím vyfabulovala, také přiběhla iniciativně kontrolovat šéfka Akreditační komise. Ta, protože se podle vlastních prohlášení umí rozdělit na dvě nezávislé osobnosti (což ostatně zvládá celkem bez problémů každý schizofrenik), na politoložku a na úřednici, sice o plzeňských právech neprorokovala jako úředník, ale jen jako politolog, ale potom rychle přiběhla jako úředník objektivně prošetřit vykřičená podezření svého druhého já, té politoložky. A myslíte si snad, že úřednice najednou zjistí, že ta politoložka, která je její druhé já, nemluvila pravdu, ať už proto, že jí lhali, nebo že lhala sama?

Paní ministryně vtipně hodila své viny na plzeňská práva: nikdy nikdo z plzeňských práv přece nemohl podepsat ministerskou vyhlášku o uznání rovnocennosti ukrajinského a ruského studia tomu českému (ostatně každý, kdo umí číst, si ten vytištěný podpis může přečíst: PhDr.Kopicová) a za to slíbila, že potvrdí univerzitní rozhodnutí proti podezřelým studentům (není náhodou úředník, který prohlašuje předem, jak rozhodne, podjatý jako hrom?).

Každý dobyvatel se snaží vytvořit si kolaborantskou­ vládu.

Když Sověti se svými spojenci zlikvidovali pražské jaro a obsadili tanky tehdejší Československo, taky chtěli vytvořit dělnicko-rolnickou vládu v čele s Bilakem a i když se jim to nepovedlo, nakonec si vytvořili vládu z jiných kolaborantů. Také tihle kolaboranti chtěli soudit a soudili, ale také o jejich odsuzování se ukázalo, že nebylo spravedlivé, že bylo vylhané. Ukázalo se, že tito zachránci naši zemi nejen nezachránili, ale uvrhli do morální temnoty.

Podobnost čistě náhodná.

Každá kolaborantská vláda se snaží likvidovat své předchůdce a všechny možné odpůrce. Je to prostě tak: kdo se bojí o pozice, ten se nutně bojí opozice, a to třeba i domnělé. Kdyby to bylo jinak, přece by každý slušný člověk odmítl místo v nynější kádrovací komisi (nezlobte se, soudruzi, byli to moji spolužáci, dobře je znám, jeden z nich mi vyběhával zvýšení platu…, bránil by se třeba před těmi dvaceti lety mladý slušný absolvent účasti v prověrkové komisi).

Místo předem rozhodnutého posuzování, protože ti, kdo zběsile kádrují své spolužáky, prostě musí něco špatného najít, aby nebyli sami za totální kašpary, kteří znectili celou fakultu úplně zbytečně, přesněji jen v zájmu své vlastní vlastní ctižádosti, se nyní, jak se zdá, nabízí etická komise.

Etická komise složená z odborníků, kteří jsou v prvé řadě odborníci a v druhé řadě nezávislí (žádná z takových vlastností se až dosud v kádrování neprojevila), je pro neprávem pomlouvané absolventy plzeňských práv nádherný sen.

Problém může být, že snem taková opravdu nezávislá instituce může být i pro kolaborantskou vládu, děsivým snem, noční můrou.

« Zpět