Proč asi ten Leonardo

plýtval talentem a barvami na skoro totéž?

Učenci až dosud marně řešili celou spoustu záhad. Třeba proč Leonardo da Vinci namaloval hned dvě Madony ve skalách? Tolik (set) let si nad tím lidé lámali hlavu, a odpověď je tak jasná. Tedy, otázkou taky je, zda si vůbec Leonardo zasloužil, aby se nad ním lámaly nějaké hlavy (vždyť prý byl pokřtěn za přítomnosti hned deseti kmotrů, což by jistě nejmenovanou komisařku nenechalo chladnou, kdyby o něm někdy zaslechla).

Nyní ale aspoň víme, proč maloval dvě madony. Odpověď hledejme, jako vždy, v občanském zákoníku.

Proč tedy maloval ty madony ve skalách hned dvě? Přece proto, že byl lempl.

Posledně jsme si připomněli § 1368 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož může být příslušenství dluhu i nepeněžité.

Řežeš někomu prkno a nestihneš to včas? Tak prodloužíš řez o 0,1% denně za každý den prodlení. Nevypral jsi včas něčí kalhoty? Vypereš ještě cípek navíc, ber kde ber, když tak kousek prostě vypereš dvakrát. Nevyvezl jsi objednateli včas septik? Počkáš si na doplnění (sankční úrok by pro jistotu neměl překročit těch 0,1%). A když se budeš flákat jako Leonardo, nakonec namaluješ ty madony dvě.

Když se navíc podíváte do kalendáře, hned vidíte, komu můžeme děkovat za všecky ty radovánky s novým občanským zákoníkem, a kdyby jenom s ním!

V neděli měl přece svátek Boleslav, a čímpak se pan kníže toho jména vlastně proslavil? Jako mladší bratr knížete Václava zosnoval v září 935 (podle jiných 929) jeho vraždu. A kníže Václav přece posílal ročně do Německa 300 volů (podle Palackého jen 120) jako poplatek tamnímu panovníkovi Jindřichovi. Kdyby tento export Boleslav Ukrutný tak ukrutně nepřekazil, měli bychom se dnes jako v ráji.

Dokonce i kdyby toho vývozního artiklu během tisíciletí výrazně ubylo, ani by to tak moc nevadilo, vždyť třeba v čase zpracování či prosazování našeho superkodexu by stačilo vyvézt tak dva, tři kusy.

Navíc vývoz do Němec by tamnímu obyvatelstvu samotnému neobyčejně pomohl. Vždyť autoři našeho nového občanského zákoníku přece tuze často akcentují zcela nekompromisní rozchod s totalitní terminologií, který demonstrují na pojmu právního úkonu. Pojem právní úkon je totiž podle důvodové zprávy reliktem komunistického práva a navíc také slovakismem (výrazem „příklonu k slovenským právním tradicím,“ pokud se týkalo terminologie), ačkoli pojem právního úkonu (das Rechtsgeschäft) byl, na rozdíl od současného termínu právní jednání (die Rechtshandlung) vložen do obecného zákoníku občanského z roku 1811 (např. do § 859) nejméně třicet let před tím, než v roce 1839 Etienne Cabet vymyslel slovo komunismus, a navíc i dávno před tím, než Ludovít Štúr prosadil spisovnou slovenštinu (1844) a ačkoli stejný termín (das Rechtsgeschäft) byl vtělen i do bismarcovského německého občanského zákoníku z roku 1896 (namátkou např. § 111: ein einseitiges Rechtsgeschäft…, § 127, § 134, § 138 až 144 aj.). Takže sami vidíte, že by Němci ten náš vývoz nutně potřebovali, aby si pana kanceléře Bismarca konečně odhalili jako slovakofila a komunistu.

« Zpět