Procentní

Všichni jsme už poznali, že 4% oproti celku nejsou sice nijak zvlášť moc, ale umí napáchat skutečně pořádnou neplechu. S něčím takovým, jako se čtyřprocentní ošklivostí si ovšem novopečené vedení plzeňských práv hlavu rozhodně neláme. Teď totiž nejde o nějakou čtyřprocentní sice nepěknou a neskutečně protivnou, ale přece jen maličkost (za jakou někteří, ovšem, jak se ukázalo, poněkud neústavně, považovali snížení soudcovských platů za pana ministra Janoty, zatímco teď to má být snížení pětiprocentní). Kdeže.

Představte si, jaké zrůdnosti se děly na plzeňských právech za minulého vedení. Byl jsem dlouhé roky jeho součástí, a tak se kajícně přiznávám: ačkoli jsme měli o šedesát učitelů a taky o pár stovek studentů víc, měli jsme vždycky na výplaty, ale i na jiné školní radovánky (papír psací, ba i toaletní, elektrickou energii, ba dokonce i na takové výstřelky, jako byly početné zahraniční cesty nikoli proradných proděkanů, ale zejména studentů).

Školu bylo ovšem třeba zásadně očistit, a protože lidi kazí v prvé řadě peníze, bylo třeba ji očistit hlavně od tohoto prožluklého oběživa. Na plzeňských právech si tedy novopečenci zahospodařili tak skvěle, že nezbývá než pánům pedagogům, a samozřejmě také paním a slečnám pedagožkám, laskavě, milostivě a s potřebným pochopením a úctou sdělit snížení jejich platů o 15%. Přitom tohoto opravdu skvělého rozpočtového výsledku novopečenci dosáhli ještě dřív, než stejně laskavě povyhazovali mezi 15 a 20% dalších studentů ( za které škola ovšem pobírá peníze, přesněji, za které už v budoucnu nic pobírat nebude). Čištění tedy zdárně pokračuje a tímto tempem bude škola od veškerých peněz očištěna poměrně záhy (pokud si novopečenci poznovu rozdělí mnohatisícové odměny nebo najmou za tisícovku na hodinu otrlíka, který bude smolit texty, jež se slušný člověk stydí psát, bude tento pozitivní reformní proces ještě významně urychlen).

A přitom, to na druhou stranu musíme přiznat, páni novopečenci se školními penězi opravdu vždycky vyjdou. Komu čest, tomu čest, vážně, vyjdou. Tak v čem je tedy problém? Teď nebudeme zdržovat a necháme si ho jako obvykle až do P.S. Učitelům nezbývá, než se upřímně modlit a děkovat za to, že třetiny jejich kolegů se už novopečenci zbavili. Jen při otčenáši si, prosím, opravdu dávejte hodně pozor, aby si novopečenci nevšimli, že po nich pokukujete (víte přece, jak jsou vztahovační). No, protože P.S. jsme si už zabrali, musím teď a tady trošku zdržovat s tím, že si samozřejmě nemyslím, že by se například kandidát Kája domníval, že chceme jeho království (a nedej Bože, potom v něm ještě i ty jeho zákony), spíš mám upřímnou obavu, co by s Vámi provedli, kdyby si všimli, že po nich usilovně pokukujete při slovech „a zbav nás od zlého.“

Protože ovšem žijeme ve šťastných časech analytických, můžeme si zhodnotit, jakým skutečně reformním tempem novopečenci svým kolegům vládli. Je to prosté, protože reformní tempo bylo nebývalé, dalo by se říci, že šlo až o nebezpečnou rychlost, zhruba minus 2700 Kč/hod. Skvělé reformní počiny (dohromady sice tři, ale se dvěma začalo už za bývalého vedení, takže tuším jeden?) a nebývale lidský přístup ke studentstvu, nemající v dosud nedlouhých dějinách fakulty obdoby (kolika studentům vyšších ročníků, včetně dítek pedagogů s těmi nejprůkaznějšími, a tedy nejošmatanějšími, notýsky, jen v posledních týdnech byly ukázány širé, nekonečné obzory s laskavým, otcovským vybídnutím, ať si táhnou, kam chtějí) nám umožňují jedním jediným slovem charakterizovat, jakýže to vlastně byl onen čas novopečenského vládnutí. A jaký tedy byl? No přece: ztracený.

P.S. Novopečenci sice skutečně s penězi vyjdou. Problém však je v tom, že se vždycky vrátí už bez nich.

« Zpět