Pročpak?

Dokonce na univerzitních stránkách se svého času zamýšlel bývalý pan rektor nad tím, zda počínání jednoho podivného pseudostudenta je způsobeno prostou, hm, prostotou, anebo zda je snad motivováno nějakými vlastními, například ekonomickými zájmy? Cui bono, tázal se pan rektor, ovšem ještě před tím, nežli se podle zlých jazyků setkal s panem nejvyšším zástupcem (jehož podle jiných zlých mediálních jazyků právě tehdy laskavý pan kmotr schválil svému maňáskovi, ministru nespravedlnosti či kmotrovské spravedlnosti, podle toho, které periodikum upřednostníte), který ho ujistil, že na pana maňáska, pardon, ministra, se zákon nevztahuje, takže stačí dělat, co pan ministr řekne, a beztrestnost je navždy zaručena.

Je paní předsedkyně jakési občanské komise (jak zcela v souladu s právem charakterizoval Akreditační komisi jeden renomovaný právník, mimo jiné také autor slavného článku Plzeňské třeštění, ve kterém už skoro před třemi roky upozornil, že paní předsedkyně sice nic nevyšetřuje, leč o to víc si vymýšlí a pouští, hm, ústa na procházku, spíš na mezikontinentální výlet) opravdu jen předsedkyní hromadného ničení a je její cíleně zlostné počínání způsobeno opravdu jen prostou, hm, prostotou a záštiplnou povahou, nebo snad je motivováno nějakými vlastními (sice vlastními, ale jistě veřejnými) zájmy?

Chtěli by ji do nadace, jež rozděluje desetimiliony a nese jméno člověka, který ji bytostně nesnášel? Mohla by jako pouhá ruštinářka působit v instituci realizující studijní programy zaměřené prioritně na soudce a státní zástupce? A co úplně nejhoršího, zvali by ji pořád do televize, kdyby byla jen pouhý občanský smrtelník a ne paní nad životem a smrtí studentů a učitelů (a to, jak se bohužel tragicky ukázalo, doslova)?

Jak napsali na podzim 2009 na Týdnu.cz: „Než se rozhořel plzeňský skandál, museli mít nejčernější svědomí lidé z Právnické fakulty UK v Praze. Přesně před deseti lety novináři obdrželi vypracované testy k přijímacímu řízení. S vypracovanými odpověďmi byly k dostání za sto tisíc korun, bez odpovědí za polovinu…ještě před tím byly testy k přijímačkám na prodej v Olomouci…“

Jak se ukázalo (str. 99 oficiální ročenky ZČU z roku 2011) na plzeňských právech byly pošlapány etické normy tím, že jedna část pedagogů (hádejte, kterápak to asi byla?) zneužila médií k pomlouvání svých odpůrců a celé fakulty.

Nikdo kupodivu (byť naprosto logicky) nemluvil o potřebě zrušit pražskou právnickou fakultu, ba ani tu olomouckou (a poté, co paní olomoucká děkanka jako jediná ze všech živých i mrtvých právníků zhnuseně neodmítla účast v tak zvané etické komisi, stačí olomoucké fakultě, proti které opravdu nic nemám, přesně polovina docentů a profesorů, totiž třináct, i pro zajištění doktorského studia ve všech oborech, zatímco dvojnásobek, 26, nemá Plzni stačit ani na program magisterský?). Protože vysoké školy přece rušili jen fašisté a komunisté.

Že by právě v tom byl zájem čelné české marxistky?

Samozřejmě veřejný zájem, jak nás ujistil pan agent StB Vilém (v článku o tom, že na podání žaloby ve věci plzeňských práv je veřejný zájem). Konec konců, agenti StB dlouhé roky střežili veřejný marxistický zájem, tak kdo by to měl vědět líp nežli pan profesor?

« Zpět