Profesorská

Jsou profesoři, kteří vzbuzují pochybnosti hned na první pohled. Takového profesůrka, který za vedení seminářů pobíral roční plat (800,– Kč) asi tak o třetinu nižší, než si nejmenovaný pan náměstek nechával či nechává platit za hodinu odebírání titulů, který se nadto chová slušně k uklízečkám, a považte, dokonce i ke studentům, má rád medvědy a po hospodách zadarmo vykládá, že čas je relativní, si můžeme vážit jen ztuha (to pan náměstek nám ukazuje, že čas, a nejen čas, je relativní, za pěkně okrouhlé sumičky, takže si ho zcela jistě vážit musíme).

Však také podivným řečem zmíněného pedagoga (nějaký Einstein to byl) přikyvoval nakonec jen hubený rychlostudent práv, ještě ke všemu spisovatel, nějaký Franz Kafka (práva studoval sice pět let, jak se má, ale současně se studiem dějin umění a s germanistikou, takže někde to určitě šidil).

Jsou i tací profesoři (dokonce jen se sedmi stovkami ročního platu, ovšem tentokrát aspoň ve zlatých), kteří nejenže studovali vysokou školu bez maturity (protože například z reálky byli vyloučeni pro nemravnosti, konkrétně za kresbu aktu), ale ještě ke všemu působili nejen jako rychlostudenti (aspoň ne na právech), ale i jako rychlokreslíři (tenhle se zrovna jmenoval Aleš, tedy příjmením, jménem to byl Mikuláš).

Naopak jiní profesoři si zaslouží úctu hned na první pohled.

Jistě jen nedopatřením zapomenutý, leč ve své době uctívaný, profesor Newcomb matematicky dokázal nemožnost fungování letadla těžšího než vzduch (a při této příležitosti znectil, zruinoval a z vysoké školy i vědeckého ústavu vyhnal jakéhosi pana Langleyho, který takové nemožné létací stroje a podobné nesmysly navrhoval).

V době, kdy u nás už sedmdesát let platil obecný zákoník občanský, z něhož vychází (téměř doslova) současný návrh moderního občanského zákoníku, profesor Clausius vědecky dokázal, že si nelze představit jiný zdroj energie, nežli oheň. Profesor Claude Bernard zhruba v téže době vyvodil, že mozek vylučuje myšlenky jako játra žluč, a dále bádal, jak se musí spolu vázat šestiúhelníky uhlíku, aby vznikla duše.

Takový profesor Trofim Lysenko zase vyvrátil hnusnou pavědu nazvanou genetika, zejména pokusy nějakého zapšklého mnicha Mendela s květy různých barev, vlastními přesvědčivými pokusy, jimiž dokázal, že zkřížíme-li různé druhy pšenice, stejně je žlutá.

Profesorka Vladimíra objevila v naší době mafii zcela nového, dosud neznámého typu, která nikoho neunáší, nevraždí a nebije, nevydírá, nebere úplatky a vůbec po nikom nic nechce, takže si ani nezavazuje soudce, ani státní zástupce, ani politiky, ani policisty, prostě nikoho, a dále intenzivně bádá na tom, co vlastně taková mafie dělá a proč?

Profesor pohostinsky vystupující (naštěstí jen krátce) pod pseudonymem statutární proděkan se rozhodl přinést lidstvu, či alespoň našemu národu, základní lidské právo na průhlednou kanalizaci.

Podle § 111 odst. 3 jeho podivného dokumentu má totiž každý nezadatelné právo dozvědět, jak bylo naloženo s tím, co pochází z jeho těla, a má též právo, aby s tím bylo naloženo důstojně. Jako příklad toho, co máme nezadatelné právo takto kontrolovat, sám uvádí moč (a sice na str. 626 důvodové zprávy ke svému návrhu).

Existují však mezi námi i tací, kterým se líbí relativita namísto úcty k profesorským autoritám, kteří mají v oblibě kafkovskou melancholii namísto bolševického optimismu, kteří dokonce mají radost, když se namísto pokrokového slunečního svitu temně zatahuje.

Přiznávám, že mezi ně patřím. Většinou jsme rádi, když svítí sluníčko, někdy nám však udělá radost i to, že se stahují černá mračna. Například víkendovou stejnojmennou zprávu, že nad novým občanským zákoníkem se stahují temná mračna, je třeba považovat za jednoznačně dobrou. I jeho opatrní zastánci už totiž mluví o „nesmyslné revoluci v pojmech,“ zatímco jiní se zmiňují o tom, že jen ty „nejkřiklavější nedostatky se budou odstraňovat tak deset let.“

« Zpět