Propagace feudalismu

Včera jsme si připomínali minulost, a dnes tu máme aktualitky.

Včera jsme si kupříkladu připomněli paní Magdalenu Dobromilu Rettigovou, tvrdě odmítající blahodárné působení médií (než by vystavila lidi v kavárnách škodlivému působení novin, radši sama napsala knihu o vaření kávy); nebyla sice odporná právnička, ale aspoň se provdala za právníka. Něco podobného by se samozřejmě třeba takovému panu notorickému exministrovi stát nemohlo (tedy nemyslím ani to, že by se snad provdal za právníka, ani to, že by snad, nedej Bože, něco napsal, myslím to, že by odmítal blahodárné působení médií). Dnes tu máme naopak spousty aktualit, například (na Aktuálně.cz) o tom, že manažerovi, který podváděl, nepomohl ani dvojitý exministr nespravedlnosti (i když se snažil).

Navzdory Akreditační komisi funguje škola dál, dočetli jsme se další čerstvou aktualitu, která se pro tentokrát kupodivu netýká plzeňských práv, ale úplně jiné školy na Moravě (v jihovýchodní části kraje Vysočina).

Ostatně, tak je to přece správné a tak to má být, protože máme vysoce nezávislou Akreditační komisi (sice neakredituje, ba právě naopak, ale je zcela nezávislá, podle své šéfové minimálně na zákonu, podle nás, obyčejných lidí, i na všem ostatním, zejména na rozumu). Míra nezávislosti komise musí být co největší, pokud možno obří, kolosální či nejraději nestvůrná, a že taková opravdu je, o tom svědčí i onen aktuální titulek.

Opakovaně jsem si dovolil mimo jiné citovat Coblitzovo pravidlo, jež říká, že komise dokáže přijmout rozhodnutí, které je ještě pitomější, než kterýkoli z jejích členů, přesto však se domnívám, že v případě notorické paní šéfové nic takového neplatí.

Její nejúžasnější věta (ze strany 6, třetího odstavce shora onoho přeslavného psaní z letošního 19.března adresovaného panu nejvyššímu státnímu zástupci) přece zní: „Míra nerespektování závěrů komise je totiž přímo úměrná míře nezávislosti Akreditační komise.“ Uznejte sami, že v takovém skvělém případě Coblitzovo pravidlo prostě ani platit nemůže.

Další aktualitkou je, že páně exministrův náměstek rezignoval, přičemž se při té příležitosti vyznal z lásky k novému občanskému zákoníku, jemuž se chce i nadále plně věnovat.

Tak mě v souvislosti s oním překladem feudálních předpisů ze staré němčiny do ještě starší češtiny, jemuž se říká nový občanský zákoník, napadlo, že podle § 403 trestního zákoníku se nesmí propagovat hnutí hlásající potlačování práv a svobod člověka, nebo (mimo jiné) náboženskou či jinou zášť, a zvlášť se to nesmí tiskem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným podobně účinným způsobem.

Jasně, nesmí se propagovat fašismus. Nesmí se propagovat ani komunismus, proto čelní čeští marxisté sice oddaně realizují jeho skvělé zásady, ale nemluví o tom (třeba zásadu, že vše, co klade odpor, musí být rozdrceno, ať to stojí, co to stojí, již jsme si citovali včera a kterou svět obšťastnil soudruh Augustin, později Gustáv, Husák, a jež nepochybně patří mezi nejoblíbenější principy paní komisní).

A smí se tedy vlastně propagovat feudalismus?

« Zpět