Prostě mi to nedá a nedá

Když Vám někdo bude zaníceně vyprávět, jak krávy snáší vajíčka a lvi kálí kakao, a považte, někdy i housky s máslem,

nebo že kroupy vznikají nárazem hluboké myšlenky o zem, pokusíte se mu vysvětlit, že by to mohlo být i jinak.

Zkusíte to zase a zase, a nakonec nad tím mávnete rukou.

Vždyť už kdysi řekl pan Werich (pravda, byl to student práv, ale polehčuje mu, že je nedokončil) že vždycky bude na světě víc lidí hloupých a nevzdělaných, než chytrých a vzdělaných, takže hloupí lidé jsou logicky prostě všude.

Jenže vám to nedá, a když za čas potkáte někoho, kdo Vám bude tvrdit, že lvi kálí housky s máslem, případně kakao, stejně zase začnete s vysvětlováním.

Samozřejmě, když už se nemůžete vyhnut kontaktu s hlupáky, snižte své standardy (krok, který není snadný, ale pomáhá).

Naštěstí nám v tom nebývale napomáhá náš právní řád, například, když podle § 111 odst. 3 občanského zákoníku sice netřeba důstojně nakládat a vyčerpávajícím způsobem informovat o tom, co kálí lev, zato o tom, co kálíte Vy či já ano (čímž dojde naplnění maximy, že se lidé vesměs baví o, hm, o tom, co pochází z jejich těla a s čím musí být naloženo velmi, velmi důstojně: vzpomeňte si na to, až do toho šlápněte).

Ale i když snížíte své standardy, nakonec Vám to zase nedá.

Takže se omlouvám, ale nedá mi to.

Zase jednou jsem de dočetl, že nejmenovaný pan ministr v době, kdy dávno ještě nebyl ani ministr, ba dokonce ani hejtman, vystudoval na nejmenované západočeské právnické fakultě bakaláře za devět měsíců. A navíc ho vždycky zkoušela komise, jejímž jsem byl členem.

Prostě mi to nedá:

Absolventům celoživotního vzdělávání (je nesporné, že mezi ně dotyčný pán patřil) může vysoká škola uznat 60% toho, co je potřeba k řádnému ukončení studia. Říká to ovšem § 60 odst. 2 zákona o vysokých školách, tedy jakéhosi právního předpisu, a lidé jako tvůrci a čelní prosazovatelé našeho nového občanského zákoníku přece nemají a nechtějí mít s právníky, natož pak s právem, nic společného. Ale dobrá, tak ještě jednou. 60% je zhruba třetina a z tříletého bakalářského studia tak zbyde rok, jenže ouha, akademický.

Možná jste se náhodou minulý týden dočetli, jak na vysokých školách začne akademický rok, protože obvykle začíná v říjnu. Od října do června je devět měsíců (a potom už jsou prázdniny, jež jak známo mají vysokoškoláci o měsíc delší, hůl na ně!)

I tak měl pan dnešní ministr proti jiným nebývalé štěstí, že mu uznali, že studoval devět měsíců. Vždyť svého času velcí podporovatelé nového občanského zákoníku spočetli, že od 8.září 2005 do 12.ledna 2006 uplynulo o málo víc než jediný měsíc (O,12 roku neboli 43 dnů), což moudře zvěstovali městu i světu pod univerzitním číslem č. R-595–10, tedy za erární poštovné. Jindy zase pod imaginárním kloboukem imaginární mozek spočetl, že doba od 2.5. 2004 do 23. 8. 2005 činí právě dva měsíce a 13 dní (viz univerzitní č. j. R  – 584  – 1O). Už jsme si povzdechli, že největší géniové bývají nepochopeni a tak univerzita vystavila úřední potvrzení (viz úvaha: Úřední potvrzení, kde je i jeho kopie), že jí to vyšlo na 479 dnů.

Ovšem zločiny ještě nekončí: vždy ho zkoušela komise, jejímž členem jsem byl já!

Bakalářské studium se ukončuje státní závěrečnou zkouškou (§ 45 odst. 3 zákona o vysokých školách) a podle § 53 odst. 2 téhož zákona „právo zkoušet při státní zkoušce mají pouze profesoři a docenti,“ jenže docenti jsme v onom oboru byli tehdy jen dva. Protože skládal jen jednu státní zkoušku, zkoušela ho komise jen jednou, a v ní musel být docent… Ale koho by to vlastně pořád mohlo zajímat?

Snad všichni, kdo pokřikovali krkolomně vymyšlená obvinění, věděli, jak jsou krkolomně vymyšlena i kým. Snad jen málo bylo těch natolik hloupých, že opravdu věřili. Plivali ale všichni, strženi strachem, že kdyby neplivali dost a nekřičeli dost nahlas, mohl by snad někdo myslet, že s těmi poplivanými mají něco společného.

Už jsme taky psali, že každý, kdo si to přečte, snadno pozná oč jde. Pokud se občas dokonce začetl do těchto stránek, je mu to hned jasné a už tady to výstižné hodnocení kdysi (asi před třemi roky) viděl. Napsal to přece známý římský historik, jakýsi Suetonius (Gaius Suetonius Tranquillus) o dobách, kdy se císař Nero rozhodl potrestat přední muže a ženy Říma za to, že přiletí kometa. Jedno z věčných základních pravidel totiž zní, že je třeba co nejrychleji najít kohokoli, na koho se svedou všechny pohromy, protože

hlupáci tomu vždy uvěří.

« Zpět