Protipovodňová

O víkendu se objevila zprávička, že s ohledem na průtahy, k nimž přistoupilo netrpělivě očekávané vladařské miminko, dochází britským médiím témata.

Považte!

Tady velmi lapidárně vidíte, co je zač ten imperialismus, který vládne v Británii, zatímco ona vládne nad vodami. Rule Britannia, rule the Waves, zpívá se přece v Anglii, zřejmě proto, že se neklade dostatečný důraz na smutnou skutečnost, že autor hudby (jakýsi Thomas Arne) byl bohužel právník, ba co horšího advokát, a navíc studoval nějak podivně nedlouho.

Jak pravil soudruh Lenin, velký vzor všech čelných i nečelných marxistů (kdyby plzeňská práva již definitivně nevybojovala svůj boj se zlobou a hloupostí, možná bych dodal i: „čelných marxistek,“ ale takhle to neudělám): je prohnilý, parazitující a zahnívající.

Lenin (nikdo prostě není dokonalý) byl sice taky advokátský učeň, ale samozřejmě měl pravdu. A proto víme, že na rozdíl od prohnilé a zahnívající imperialistické žurnalistiky u nás témata prostě dojít nemohou.

Pan expremiér, který svého času odhalil, že čelné české marxistky v akčních komisích rozhodují výhradně podle svých pocitů a známostí, to v neděli krásně vystihl slovy: „…když začnou ztrácet půdu pod nohama, je jejich cílem aspoň totálně zničit a dehonestovat dané osoby.“ Svými slovy sice mínil konkrétní státní zástupce, my však určitě umíme najít spousty těch, kdo si počínají právě takhle: takže témata prostě nedojdou.

A když náhodou dojdou, vymyslí se o to lepší, nejlépe za pomoci těch, kteří za vteřinu na obrazovce prodají, hm, cokoli (a protože by se tam jinak zcela logicky nikdy nedostali, musí vymýšlet a vymýšlet a vymýšlet stále onačejší pomluvy). Však už posledně zmiňovaný Samuel Clemens si pod pseudonymem Dva panáky (v jeho rodném slangu: Mark Twain) trpce postěžoval, že máme řadu zákonů na ochranu tisku, bohužel však žádný pořádný na ochranu před tiskem.

Náš známý Karel Jindřich sice taky vystudoval práva hanebně rychle (dva semestry v Bonnu v roce 1835 a zbytek v Berlíně v roce 1836), ale jinak byl celkem vzorný marxista (ostatně se přece jmenoval Karl Heinrich Marx) a marxisticky nám přeformuloval pravidlo, že se džbánem se chodí pro vodu tak dlouho, až se ucho utrhne, neboli, že nárůstem kvantitativních změn se posléze změní kvalita.

A tak díky soustavnému vymýšlení skandálních nesmyslů pro všechna v úvahu přicházející média vymysleli nakonec naši slavní rádoby reformátoři nesmysl, který je (pozor: změna kvantity v kvalitu) tak rozsáhlý, že se stal skutečnou, reálnou katastrofou (samozřejmě, jde o nový občanský zákoník).

Například podle jeho známého § 506 odst. 1 budou součástí pozemku i stavby na něm zřízené: a co takhle protipovodňové hráze? Třeba takové ty klasické sypané, tvořené zhutněnou hlínou, kterých je nejvíc, ale klidně i ty betonové.

Po povodních v letošním roce byla zjištěna řada povodňových škod na vodních dílech tohoto druhu postavených na cizích pozemcích (jen v povodí Vltavy jde o zhruba 850 milionů korun).

Kdo bude ty nezměrné škody odstraňovat, když hráze budou z ničeho nic patřit těm, na jejichž pozemcích byly kdysi v minulosti postaveny?

A kdo je bude stavět, aby se zabránilo budoucím povodním, když by po postavení patřily těm, jimž patří dotyčné pozemky (a kteří určitě miliony potřebné na nahrabání tisíců tun zeminy do ochranných hrází nemají a tudíž ani nedají).

Stát přece nesmí jen tak investovat do cizího majetku.

Vidíte sami, že nám prostě témata dojít nemohou.

« Zpět