Prubířský kámen

Na stránkách, jež zřídili na obranu svou a své školy před pomluvami a jinou lží, závistí, pomstychtivostí a jinými formami nenávisti, se zamýšlí jeden ze studentů, jak se stal přes noc z obyčejného studenta revolucionářem. A tak jako stovky a tisíce jiných, vyslovuje, že nepoleví, protože už všichni mají dost toho, aby bytosti s máslem hustě tekoucím po už dříve mastných vlasech nad stále znovu vyprazdňovanými sklenicemi vína nekompromisně kázaly vodu (jak nám ostatně ukazuje obrázek u úvahy Ilustrovaná II).

Nahlas už se říká, že je lepší cokoli, než to, co předváděly mediální ikony před tím, než utekly za lepším: výjimky z výjimek a změny studijních předpisů ráno, v poledne i večer, případně o něco častěji (je přece třeba neustále reformovat a nepolevovat v reformním úsilí pokud možno ani ve spánku), výhrůžná nespravedlnost neustále krytá halasně vytrubovaným přátelstvím s paní šéfovou, dokumentovaným počtem veřejně vyprázdněných sklenic.

Pseudostudent pomluvil své spolužáky, že jejich rigorózní práce se z velké části shodovaly s jejich pracemi diplomovými, a že tak oni studenti hrubě a bezostyšně porušovali autorské právo, dokonce své vlastní, ale zapomněl dodat, že rigorózní práce ministra tu nespravedlnosti, tu kmotrovské spravedlnosti, je z tohoto hlediska úplně stejná (až na to, že pan ministr ji na rozdíl od ostatních smí korektně a transparentně tajit).

Veřejnoprávní televize dodnes v rámci ilustračních záběrů ukazuje několik důležitě se tvářících studentů a asistentů, kteří přenášejí hromady diplomových prací sem tam a s významně zdviženým obočím v nich listují, jako kdyby bylo v lidských silách zběžným čtením odhalit, zda jsou odněkud opsané (ti, kteří tam tak podivně exhibovali, by navíc myslím byli dost rádi, kdyby to dokázali aspoň přečíst).

Pro to všechno i pan biskup označil boj plzeňských studentů za spravedlivý (a označil je za rukojmí politických hrátek několika mocichtivců).

Vychutnejme si kouzelnou ironii okamžiku, kdy Hospodářské noviny konstatovaly, že Plzeň ve vědecké činnosti předhodila Olomouc, pouhý jediný den poté, co neslavná rada starších, označovaná jako Akreditační komise, pokročila od zakázané diskriminace podle věku (plzeňští profesoři jsou prý staří) a hlasitě přecvakla na novou argumentaci tím, že se v Plzni dělá málo vědy (což Akreditační komisi samozřejmě podle zákona nepřísluší hodnotit, neb ji má zajímat jen to, jestli má kdo učit).

Plakát volající do světa, že plzeňští studenti nebojují jen za sebe a za svou školu, ale za demokracii, je na výsost pravdivý.

Boj plzeňských studentů proti pomstychtivosti několika bytostí, jež jsou odhodlány zničit životy a štěstí tisíců mladých lidí a jejich blízkých, nebude-li po jejich, je prubířským kamenem demokracie.

My žijeme v demokracii, vážené studentky a vážení studenti.

A proto Vy vyhrajete.

« Zpět