Prvotřídní rébus

aneb: pomsta za Fermata

V minulosti lidstva se určitě vyskytly všelijaké temné stránky, například hrůzná období, kdy se lidé řídili jednoznačnými, zcela určitými předpisy, z nichž plynulo, že mají (nebo nesmí) dělat A, jinak nastane B, přičemž B bývala obvykle nějaká nepěkná nepříjemnost.

Naopak dnes máme díky autorům nového občanského zákoníku v právních předpisech vskutku neuvěřitelnou posilovnu pro mozek,

Samozřejmě se na to pečlivě připravovali svým vysokoškolským působením. Například vytvořili skvělé slovní úlohy, proti nimž je Fermatova věta dětskou hrou, nadto pro děti zaostalé a zanedbané (ostatně ji přece vymyslel nějaký právník, konkrétně sudí toulouský).

Ale zkuste si vyřešit třeba některý z jednodušších příkladů: Kolik dnů má rok, jestliže 0,1 roku je 126 dnů (jak objevili pod univerzitním č.j. R-377–10), přičemž však 13 dnů je 0,3 roku (chybí-li do doby čtyř let studia třináct dní, studoval nešťastník podle univerzitního č.j. R-594–10 jen 3,7 roku) a současně 365 dnů činí právě devět měsíců (podle psaní univerzitního č.j. R-585–10 od června 2004 do června 2005 uplynulo právě devět měsíců, což by jistě neuvěřitelně rozradostnilo všechny těhotné).

Anebo některý z těch docela lapidárních: kolik členů má komise, pokud má předsedu, místopředsedu a tři členy?

Nápověda (podle univerzitního č.j. R-373–10): tato komise je schopna se usnášet polovinou svých členů, přičemž je schopna usnášení, když jich přijde šest.

Ukázali jsme si ovšem, jak se právníci (třeba onen pan soudce Pierre de Fermat) pletli do řemesla matematikům.

Jakkoli tedy naši nezapomenutelní počtáři, ať již notorický pan spravedlnostní exministr či páni autoři nového civilního kodexu, nemají (a nechtějí mít!) s právem ničeho společného, je jen spravedlivé, když se právníkům taky pletou do řemesla.

A tak pro všeobecné procvičení myšlení pro supernáročné stvořili nádhernou hádanku:

Co když jste pro někoho třeba postavili dům, a on Vám ho, darebák, prostě nezaplatil? Do loňska jste ho upomenuli a pak žalovali o dohodnutou cenu. Samozřejmě jste museli zaplatit soudní poplatek, případně advokáta, a když jste to vyhráli, dostali jste to přisouzeno (jmenuje se to náklady řízení).

Ostatně, notorický pan exministr nám nadělil milou povinnost upomínat: když totiž dlužníka nevyzvete k zaplacení, nedostanete podle § 142a) občanského soudního řádu náklady řízení. A soudní poplateček není fakt málo: třeba z třímilionové ceny doměšku je to 150 000 a to už přece za nějakou upomínku stojí.

Jenže: podle § 1978 odst. 2 občanského zákoníku oznámí-li věřitel dlužníkovi, že mu určuje poslední dodatečnou lhůtu k plnění (to je právě ta výzva k zaplacení, víme?) platí, že marným uplynutím této lhůty od smlouvy odstoupil.

Potom Vy už ale nemáte žádnou platnou smlouvu, na jejímž základě by Vám někdo něco dlužil, takže se logicky nemůžete domáhat plnění ze smlouvy, která už neplatí…

A hned tu máme parádní, ba přímo prvotřídní, rébus:

Jak to udělat, abyste dostali dohodnutou cenu díla i náklady řízení?

Páni superautoři Vám vymysleli, jak nedostat ani cenu díla, ani náklady. Vám už jen zbývá přijít na to, jak to udělat obráceně.

« Zpět