yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Tuším, že všechny, kdo si vzpomenou na nejmenovanou, leč o to notoričtější předsedkyni, hned napadne písmeno s.
To je samozřejmě jen logické, takže například studenti soukromé školy, jež moudře připravila o možnost vzdělávání, si pochopitelně onu notorickou (čímž je pochopitelně míněno notoricky se vyskytující) komisní šéfovou spojují právě s písmenkem s (sympatická, soucitná, spravedlivá atak dál).
Stejně tak zase každého, kdo si vzpomene na autory nového občanského zákoníku, napadne písmenko v, ale taky třeba p.
V jako výborní, to je jasné. P samozřejmě taky.
Ale přece jen. Už kdysi dávno babylónský král Chammurapi kromě jiných moudrých věcí (jako prodej piva na úvěr nebo měsíční záruku na otroky) uzákonil poměrně detailní úpravu tehdy moderního pachtu (§ 60 až 65 jeho zákoníku), takže když chtěli být autoři nového občanského zákoníku stejně pokrokoví jako on, udělali totéž. Taky nechali uzákonit úpravu pachtovného.
Díky tomu víme, jak psát různé smlouvy. Když budeme psát kupní smlouvy, označíme její strany jako prodávajícího a kupujícího. Když budeme psát darovací smlouvu, označíme její strany jako dárce a obdarovaného. Když budeme psát podnájemní smlouvu, označíme její strany jako nájemce a podnájemce (podnájemníka).
A co když bude chtít totéž udělat pachtýř (který má taky věc k dočasnému užívání)?
Budeme snad smluvní strany označovat jako pachtýře (který má věc propachtovanou a který ji propachtovává dál) a podpachtýře?
Kdeže. Pryč s podpachtýřem.
Občanský zákoník sice stanoví, že pokud o pachtu nestanoví nic zajímavého, použijí se ustanovení o nájmu (v § 2341), ale to neznamená, že do smlouvy, kterou pachtýř věc propachtovává dál, budeme psát nějaké obskurní podpachtýře. Jak se tedy budou strany takové smlouvy jmenovat?
No přece pachtýř, to je jasné, ale kdo je podle občanského zákoníku ten druhý? Ten druhý má krásné, výstižné české označení: jiný („propachtuje-li pachtýř propachtovanou věc jinému…“ stanoví přece § 2334 občanského zákoníku).
Tak proč nás, kdykoli si na pány autory vzpomeneme (což naštěstí bývá jen málokdy) vlastně napadá to p?