Pryč s Mexikem!

(ne proto, že mají fakt dlouhý občanský zákoník)

Pryč s Komenským. Už jsme připomínali, že za tři roky (1611  – 1613) vystudoval dvě od sebe opravdu hodně vzdálené vysoké školy (Herborn a Heidelberg). I když nebyl právník, byl učitel (navíc národů), neuměl rusky ani nebyl v komunistické straně, takže si nezaslouží žádné úlevy. Je třeba skoncovat i se vším, s čím má něco společného, například jméno (např. dnešní Ihned. cz: Dvořáková:…Brzy navrhneme zrušit celý UJAK). Jo, ale taky pryč s Mexikem!

Absolutní vladaři zpravidla používali a používají tzv. plurál majestaticus a hovořili o sobě v množném čísle (bolí nás zub, stěžoval si například Rudolf II. ve slavném filmu o císařově pekaři a naopak, Karel IV. se vlastním životopise psal, že náš otec poslal nás do Čech a podobně). Pravda, někteří mocnáři to kazili (třeba František Josef zpátečnicky psal: Mým národům), ale obecně platí, že neomezeně rozhodující autorita o sobě hovoří v množném čísle (my namísto já), aby tak dala najevo vážnost svého postavení.

Proto taky čteme, jak o studentech učitelství nejmenovaná notorická paní předsedkyně praví, že „pokud my nedáme souhlas…, tak studenti nemohou dostudovávat nic“ (dnešní ihned.cz v 15.04).

Neotřesitelnost postavení oné mluvčí potvrdili dokonce i archeologové, uvyklí práci s vykopávkami a v těžkém terénu, když připomněli naprosto geniální řešení: Na rozhodnutí Akreditační komise si můžete stěžovat zase jen u Akreditační komise (Parlamentní listy již 28.12.2013). Což je samozřejmě potvrzením velkých myšlenek skvělého myslitele a velkého demokrata Vladimíra Iljiče (Lenina, rozeného Uljanova), že komise nevyšetřuje, komise zneškodňuje.

Protože však člověk má za povinnost chránit své bližní před ošklivými zážitky, dovolím si upozornit Vás (abyste to nemuseli číst sami), že na Parlamentních listech dnes už téměř za ranního kuropění (v 7.35) nejmenovaná paní komisní v pauze od likvidace všeho studentstva připomněla mimo jiné i některé zcela fatální chyby, již se dopustila dřívější pravicová vláda. Jako vždy má naprostou pravdu, dřívější pravicová vláda se dopustila zcela fatálních, neodpustitelných chyb. To jistě uzná každý jen maličko soudný člověk: jen považte, vždyť přece ona zhůvěřilá Nečasova vláda například jmenovala dnešní Akreditační komisi včetně její předsedkyně.

Možná by stálo za zamyšlení, zda přece jen nepřistoupit ke změně naší problematické Ústavy. Například přejmenovat náš stát z České republiky na Českou komisi (ve zkratce ČK), nebo aspoň Českou komisní republiku. Neboť (např. na onom dnešním Ihned. cz.) přece ona dáma jmenovaná tou tak fatálně chybující pravicovou vládou moudře praví, že „studium každého jednotlivce by teď měla prověřit nějaká speciální komise.“

Kdyby byla třeba dvacetičlenná, při patnácti tisících studentů oné nově perzekuované školy by to bylo rozhodně zajímavé číslo. Studentů všech vysokých škol přitom podle Českého statistického úřadu bylo v roce 2013 zhruba 368 000, a dříve či později přece dojde na všechny školy. I kdyby byly komise jen tříčlenné, bylo by to skutečně navýsost zajímavé. Připomeňme ovšem, že podle nohsledů paní komisní komise, sestávající z předsedy, místopředsedy a tří členů je usnášeníschopná za účasti šesti svých členů (čj. R- 373–10 nebo R-377–10 nejmenované západočeské univerzity), takže Bůh sám ví (a možná ani ten ne), kdy by byla usnášení schopná tříčlenná komise (že by za přítomnosti 3,5 člena?).

Členů jedné nejmenované strany prý před listopadem 1989 bylo kromě paní předsedkyně ještě zhruba milion, takže bychom pro ně hned našli skvělé uplatnění (aby se neplýtvalo jejich talentem se paní předsedkyně přimlouvala v chutném ležáku o starých strukturách a lustracích v novodobých dějinách).

Ale taky pryč s Mexikem. V disertaci z roku 1987 přece notorická (tj. notoricky se vyskytující, jak jinak) paní předsedkyně připomíná, že mexická politika bohužel jen stěží může naplňovat ideje proletářského internacionalismu.

« Zpět