Pseudopsaní

Se sebevražednou pýchou (pořád a pořád opakuji stařičké přísloví, že koho chce Bůh zničit, toho zbaví rozumu) paní šéfová nejenže konečně (včera) na Západočeskou univerzitu poslala laskavě mail, vysvětlující, proč si počíná jako rozzuřená dělnice při procesech z padesátých let (citát pana ministra školství), ale dokonce i na stránkách své nesmrtelné a neodpovědné (nikdy a nikomu, tedy podle ní) komise zveřejnila důvody, pro které studenti plzeňských práv nemají právo studovat, učitelé učit a pro které lidé nesmějí být šťastní, realizovat své sny a představy a žít podle svého.

Obšťastňuje laskavé čtenáře tím, že opakuje, že v bodě 5–8 stanoviska z listopadu 2009 naléhavě doporučovala snížit počet učitelů. Jaké z toho plyne poučení? Poslechnete televizní profesorku, a jste v průšvihu!

S intenzivním využitím diskriminace podle věku (v právním státě, i v tom našem, je sice zakázaná) a plna dívčího nadšení osočuje jiné, že jsou staří, a že mnoho nepíší (například kdesi na straně 5 se pohoršuje nad tím, že onen učitel píše hlavně učebnice, což by jako učitel přeci rozhodně neměl). Zvlášť ošklivě bručí na garanty jednotlivých předmětů (snad zase strana 5, nejsem však masochista, tak prosím nechtějte, abych se k takovému paskvilu vracel). Podle § 79 odst. 1 písmeno c) zákona o vysokých školách má však právo požadovat pouze existenci garanta studijního programu (i když se takový studijní program člení na obory, srov. § 44 odst. 2 zákona o vysokých školách).

Takže nejen hrubé porušování zákazu diskriminace, ale taky uplatňování kritérií nad rámec zákona (samozřejmě, jak pro koho).

Ještě, že sedí v tom svém institutu (CELLI) zaměřeném na právnické studijní programy, především se zřetelem na státní zástupce a soudce. Co kdyby jinak některý státní zástupce přišel na to, že když smí chtít jen garanta studijního programu a nesmí chtít garanta jednotlivých předmětů, pak pokud ho chce (zřejmě jen od někoho), zneužívá tím pravomoci úřední osoby?

Konec konců, kdesi na začátku onoho pseudodokumentu paní šéfová píše, že Akreditační komise vydala souhlasné stanovisko (…). To je dobře, protože plzeňská práva splnila, co měla. Všechno ostatní, bláboly do kdy, nebo o tom, co kdo kde píše, jsou už jen nesmysly navíc, jen přisvojování si pravomoci, kterou paní šéfová podle zákona nemá.

Jeden pražský profesor mi připomněl transparenty z listopadu 1989, hlásající: Nejsme tupé stádo, naše, hm, však víte, vládo, a doporučil upravit je po vzoru včerejšího demonstranta (s plakátem „Vláďa jedu“) doplněním háčku k d. Shodou okolností další mi poslal plakát z téže minulosti, vyzývající tehdejší absolutisty: Naučte se aspoň kupecké počty!

Tragédií není, když na nějakém úřadě sedí superpodjatá pomstychtivá bytost, to se stane i v tom nejlepším státě.

Tragédií je, když proti něčemu takovému musí bojovat studenti, jež ono stvoření bezdůvodně terorizuje.

Tragédií není, když máme totálně neschopného ministra spravedlnosti (jak pravil pan expremiér, který ho ve své vládě měl). Tragédií je, když ho necháme posílat docenty, aby umravnili univerzitu, jež se nechce smířit s bezprecedentním bezprávím.

Bílá revoluce přináší světlo v tunelu.

FPr ZČU, zůstáváme.

Doba ledová končí.

« Zpět