Psí

Na rozdíl od jiných hlídacích psů údajní hlídací psi demokracie (až na neviditelné výjimky, o nichž jsme si něco řekli včera) nestřílejí do vlastních řad.

Už jsme si taky napsali, že třeba myšlenkově blízká inkvizice v tomto směru byla docela jiný střelec. Nejenže si sami upálili dominikánského mnicha Giordana Bruna, ale i u nás se můžeme pochlubit třeba procesem s děkanem Lautnerem (ještě ke všemu to byl magistr práv!). Jak stojí ve slovnících, proces s ním navenek předstíral tažení proti nepravostem, ale ve skutečnosti sloužil jen osobním zájmům (což by se dnes určitě stát nemohlo, že?). A jak nám ukázal i film (Kladivo na čarodějnice), pan děkan a určitě rychlostudent (za pár let totiž vystudoval nejen práva, ale i filozofii a teologii) se nebývale provinil, když prohlásil k těm, kdo se slušně živili obviňováním nevinných: „Výmysly a nesmysly za pravdu pokládáte!“

Zkusme si představit, že bychom byli hlídacími psy demokracie my. Poreferovali bychom například, že ve velmi blízké budoucnosti bude plzeňská právnická fakulta konečně volit normálního děkana.

Při té příležitosti by asi bylo třeba poznamenat, že fakulta byla v minulosti zmítána mnoha skandály, a některé zvlášť skandální alespoň demonstrativně připomenout:

Šéfka Akreditační komise skandálně v médiích prohlásila, že na plzeňských právech došlo k řadě pochybení, jež asi o měsíc později, kdy poprvé dorazila na kontrolu, teprve začala hledat.

Několik učitelů se nominovalo do prověrkové komise, kde skandálně prověřovali své vlastní studium, studium svých manželek, kamarádů a kolegů. Absolventům pak vytýkali například rychlostudentství, spočívající v tom, že studovali příliš dlouho, ačkoli sami studovali podstatně (o několik let!) déle.

Poté, co předhodili veškeré rigorózní práce programu na odhalení plagiátů, moudře (či naopak skandálně?) vynechali práci pana děkana, dnes onoho ministra podle novin buď kmotrovské spravedlnosti nebo nespravedlnosti.

Poté, co navzdory veřejné skandální korupční nabídce (že fakulta dostane několik miliónů, ale jen pokud bude děkanem zvolen právě on) neuspěl ani kandidát vystupující pod pseudonymem statutární proděkan, opakovaně se scházel s paní předsedkyní Akreditační komise a studentem, který navrhoval odvolání úspěšného protikandidáta, aby vymysleli, jak ještě akreditačně fakultě uškodit (podle některých však jen nepoliticky pochlastávali), jak dokládají fotografie pod úvahou Ilustrovaná II).

Potom, co všichni právníci podobné zadání odmítli, rozhodl se ministerský náměstek si korektně přivydělat asi jeden a půl milionu korun sepisováním odebíračských dopisů, v nichž kromě prapodivných právnických konstrukcí vytvořil ještě podivnější konstrukce početní. Pod č.j. R-373–10 a dalšími například vymyslel, že 5:2=6, že rok má někdy 39 dnů (čj. R-594–10), jindy 1260 dnů (R-377–10) a taky, že doba standardního těhotenství trvá podle něj právě rok (podle jeho objevu č.j. R-585–10 má rok totiž devět měsíců).

Ostatně, zálibu v podivných počtech si bývalí novopečenci zachovali i po odchodu z plzeňské právnické fakulty.

Jak informují třeba dnešní novinky, je podle pana (podle včerejšího Neviditelného psa či Parlamentních listů) ministra nespravedlnosti doba do 28.12. 2010 do konce září 2011 kratší nežli šest měsíců.

V onom článku na Novinkách.cz se totiž praví, že se 28.12.2010 pan ministr dozvěděl o něčem, na základě čeho podal na brněnské soudce koncem září 2011 kárnou žalobu, kterou ovšem může podat jenom do šesti měsíců ode dne, kdy se dozvěděl o důvodu, proč ji podat, server tento jeho úspěch komentuje tak, že se jeho kárné žaloby hroutí jako domeček z karet, pardon, takhle to tam nenapsali, stojí tam, že se jako domeček z karet sypou.

No, prostě na právnické fakultě v Plzni budou konečně volit normálního děkana (ten poslední byl volen pod novopečenským tlakem, tedy za podmínek ne zcela normálních, a v případě toho před ním se o svobodě rozhodování nedá mluvit už vůbec, takže to fakt nebyl děkan ani trochu normální, ale nenormálně vnucený).

Návrat k tradicím, který bývalí novopečenci tak obětavě prosazovali a prosazují (vykání s partnerem dokonce i v televizi, přijetí z větší části feudálního zákoníku a podobně) by jim však snad konečně mohl přinést i zasloužené ocenění.

Vždyť v oněch dobách, k nimž se tak moderně vrací, si za upálení musel upalovaný pěkně zaplatit (tuším dvě zlatky na dřevo a další nezbytné potřeby), stejně jako za jiné důležité výkony (za utažení palečnice například 15 krejcarů). Takže, s pány novopečenci, plnou parou vzad!

« Zpět