yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Puberta?
Připomeňme si poslední dny, případně týdny: ať si plzeňská práva přivedou profesorů a docentů kolik chtějí, mé rozhodnutí to stejně nezmění, prohlásila televizní profesorka sice transparentně, leč poněkud, hm, opravdu málo moudře, protože jako úřední osoba má povinnost počínat si nestranně (jak stanoví § 7 odst. 1 či § 14 odst. 1 správního řádu). Plzeňská práva už nic nezachrání, prohlásila proto věštecky například v Parlamentních listech 4.2. (Parlamentní listy poskytují politologům opravdu mnoho prostoru, srov. např. velmi fundovanou úvahu prof. Tomského: Dvořákové kape na maják a další).Pokud mě nepodrží politici (tedy nevím jak by to měli udělat, když o věci rozhoduje soud), pokud pan nejvyšší nepodnikne nějaké nové odvolací kroky, prostě pokud pan vrchní státní zástupce nezmizí, odejdu já, hlásá pro změnu pan televizní ministr podle jedněch novin kmotrovské spravedlnosti a podle jiných zase nespravedlnosti úplně stejně chytře. Protože jako úřední osoba má povinnost počínat si nestranně.
Občas nás to prostě překvapí. Z dosud milého stvořeníčka se z ničeho nic stane ječící saň. Obličej zkroucený do obludných grimas, nesnesitelný řev: Ale já to chci takhle! Frustrace, výbuchy odporu proti zcela rozumným opatřením, nesnesitelně nesmyslný křik.
To vše je důsledkem dosud nevytvořené schopnosti snášet napětí, důsledek nevyvinuté tolerance a naopak rodící se svéhlavosti, sebestřednosti a agresivity.
Z mile blekotajícího tvorečka se prostě nečekaně stane cosi vztekle dupajícího nohama a chovající se jako smyslů, ale hlavně rozumu či jeho zbytečků, zbavené.
Jmenuje se to období vzdoru a normální děti tím procházejí někdy mezi osmnáctým měsícem a pátým rokem svého života. Někdy se to také nazývá první pubertou.
Jak vidět, některé lidi v životě potkává pubert povícero. Někdy i v poměrně zralém věku, ba dokonce i ve stáří. Puberta ani období vzdoru nejspíš nezávisí na biologickém věku. Z mile blekotajícího tvorečka se prostě nečekaně stane cosi vztekle dupajícího nohama a chovající se jako smyslů, ale hlavně rozumu či jeho zbytečků, zbavené.
