Pusto a prázdno

Navzdory stále málo přívětivému počasí je celkem příjemně: pusto a prázdno se z hlav nejvytrvalejších křiklounů zvolna stěhuje na mediální stránky. O Plzni se dnes píše už jen v souvislosti s údajnými aktivitami tak zvaných velrybářů (bohatých bossů), řídících (že by harpunami?) údajně stranickou práci na Ústecku, Plzeňsku a v jižních Čechách. Novopečený stranický (velrybářsky řízený?) pan děkan už nevzbudí pozornost médií ani sebeusilovnějším lezením pod skříň, protože žurnalisté dnes dobře vědí, že pod ní kromě prachu nic není (ledaže by tam lstivě nasoukal svou vlastní práci, po které některá média tak dlouho marně touží), a utajovaný trezor už vůbec ne.

Dokonce i malé děti našich sousedů už hra na děkana taky omrzela a když teď zalézají kamsi pod nábytek, tvrdí zcela nově, že jsou fretky zalézající do hlubokého fretčího doupěte.

Možná byla osudová chyba, že se po vzoru postkatastrofického Kevina Costnera nový vůdce neuchopil sám pošťácké brašny a nejal se doručovat difamující dopisy osobně (kdyby si přitom hrál do kroku například na dudy, mohlo jít navíc i kulturní akci). Nikdo z nešťastníků postižených úpornou zlobou novopečené vrchnosti snad nebydlí kdesi v Anglii, kde prý pošťáky honí dokonce i zlý kocour, ale jestli má někdo z nich psa, nebo dokonce hodně zlého psa, to skutečně netuším. Potom by se ovšem triumfální pošťácká výprava mohla zvrhnout v možná taky triumfální, ale přece jenom útěk. Jak nám napovídá příklad kolportérů arbitrážních pavučin, při útěku před jednou razantní dámou si ji nejen nestihli natočit, ale dokonce přehlédli spoustu zcela zásadních věcí.

Což mi připomíná: všimli jste si toho ticha?

Sotva vyšlo najevo, že páni kolportéři, velmi mírně a přehnaně slušně řečeno, ujeli, zpráva promptně zapadla. Nejsem takový idealista, že bych na zpravodajské liště nejmenované televize očekával text ve smyslu „reportéři naletěli,“ a text jako „zveřejnění neověřených informací, jež se posléze ukázaly nepravdivými, bylo záminkou pro další protahování vleklého arbitrážního sporu…,“ se tam zase nevejde.

Ale aspoň nějaká zmínka o tom, o čem já nesmím ani

naznačovat, by řadě lidí přišla vhod a mohla by jim vrátit aspoň stín dnes dávno ztracené naděje, že může existovat i vyrovnané a objektivní zpravodajství.

Tak tedy ne.

P.S. Stálo by určitě zato, píšete mi, rozplést tu pavučinu spletenou kolem plzeňských práv. Asi máte pravdu, jenže já nemám sklerotizovanou hlavu (hlavohruď), odvrácená část mého organismu na rozdíl od prorokujících dam a reportérů na útěku neprodukuje usilovně lepivá vlákna, a tak kromě zhoršeného zraku prostě nemám potřebné pavoučí předpoklady (doufám, že ani sklony). Ne, že bych popíral zásluhy členovců, hlavně ty dřívější. Členovci jako první ze všech vykročili v pravěku z pramoře na prasouš. Ale od té doby? Žádná sláva.

P.P.S. Jaké štěstí, že jste převzal vládu a zabránil tak naprostému zdevastování všeho, o co jsme se dlouhé roky svorně snažili, napsal jeden český poslanec (německé národnosti). V roce 1939 Aldolfu Hitlerovi.

« Zpět