Racionální vysvětlení

z pera přímo Einsteinova

Ačkoli se Einstein dopustil celé řady zcela neodpustitelných počinů (například se choval slušně ke studentům a sám také nestudoval jinak zvlášť dlouho, jen považte: vystudoval přece celou vysokou školu v letech 1897 až 1900)), přece jen odhalil tajemství nekonečna. Nekonečné totiž jsou podle něj jen dvě věci, vesmír a lidská hloupost, přičemž tím prvním si rozhodně není příliš jistý.

Zatímco autoři našeho velkého občanského kodexu v tomto směru sice sami naplnili Einsteinova očekávání měrou vrchovatou, jejich dílo navzdory nespornému základnímu principu: Jaký pán, takový krám, který dokonale ilustruje, přece jen ještě kvalit nekonečnosti nedosahuje.

Ne, že by proto nebylo učiněno opravdu mnohé. Klasickým příkladem jsou paragrafy 1878 odst. 2 a 1994, které zcela stejnou situaci řeší každý úplně jinak, protože jeden je převzat z francouzského občanského zákoníku a druhý z německého. Ovšem ani to nevadí: jak sám autor zákoníku moudře prozradil (v Bulletinu advokacie č. 11/2013, str. 27 a násl.) ani jedno ustanovení se ani ve francouzské, ani v německé právní praxi stejně prakticky nepoužívá a u nás lze celkem logicky očekávat totéž. Už minule jsme si dovolili upozornit, že sice nad možností, že generální ředitel podniku zahraničního obchodu může rozhodnout o tom, že svůj podnik přemění na spolek (snad s nějakými členy své rodiny, protože podnik pochopitelně žádné členy nemá), kterou mu poskytuje § 3052 občanského zákoníku, můžeme sice vyděšeně kroutit očima i celou hlavou, ale vzhledem k tomu, že dnes už stejně žádné podniky zahraničního obchodu (PZO) neexistují, nemusíme se trápit zas tak moc.

Ostatně, jak už kdysi podotkl místopředseda Nejvyššího soudu, komu by vadilo, že nelze nikoho zcela zbavit svéprávnosti, ale lze ji jen omezit, když přece lze rozhodnout, že svéprávnost osoby se omezuje tak, že nemůže „činit vůbec žádné úkony“ (Novinky.cz 18. dubna 2014).

Takových ustanovení by tedy mohlo být více, ještě mnohem víc, a pořád by se nic nezměnilo. V tomto směru nám autoři k dokonalému naplnění principu: jaký pán, takový krám, zůstali leccos dlužni.

Samozřejmě, i mistr tesař se utne. Občanská sdružení vzniklá podle dnes již zrušeného zákona o sdružování občanů (č. 83/1990 Sb.) mohou po účinnosti občanského zákoníku, a to kdykoli po jeho účinnosti, tedy bez jakéhokoli časového omezení, změnit svou právní formu například na ústav, tedy na něco, co nemá žádné členy, a ještě to zřejmě může udělat třeba i statutární orgán. To je samozřejmě pitomost stejné kvality, jako ty shora zmíněné, ale tentokrát mohou negativní následky opravdu nastat.

Jak rozumně odpovědět na otázku, co je příslušenství dluhu, na které se vztahuje zástavní právo (jak stanoví § 1313), když úroky nejsou příslušenstvím dluhu, ale příslušenstvím pohledávky (jak stanoví § 513), tedy něčím jiným?

A proč se smlouva, k jejímuž uzavření byl někdo donucen hrozbou fyzického nebo jiného násilí, považuje za platnou (jak s nezměrnou moudrostí stanoví § 587 odst. 1)?

Všechno to má ovšem zcela racionální vysvětlení: i mistr tesař se přece utne. Natož pak když není ani tesař ani mistr.

« Zpět