Re: svatební

Poslední dubnový den jsme se dobře (byť s oním nepříliš příjemným doprovodným mrazením v zádech: co kdyby se to fakt přihodilo!) bavili hororovou představou, jaké by to bylo, kdyby (skutečně nedej Bože!) někdy platilo to, co je dnes obsahem návrhu pseudonového pseudoobčanského pseudozákoníku.

Protože podle § 633 tohoto podivného materiálu manželství vznikne, je-li zřejmé, že lidé projevují svou sňatečnou vůli, nebylo by jistě tou největší tragédií, že ostrovní království zbytečně vyhodilo stamiliony za sňatek, který několika něžnými projevy sňatečné vůle vznikl už dávno a který se tedy v záři reflektorů vlastně vůbec nekonal.

Mnohem horší by asi bylo, že by po světě běhaly spousty ženáčů a vdaných paniček, kteří by neměli ani nejmenšího tušení, že jsou ženatí či vdané, a klidně by tudíž projevovali sňatečnou vůli vůči dalším a dalším osobám, přičemž projevit ji lze podle návrhu jakkoli, ať již láskyplným metáním kozelců kolem milované osoby, nebo případně docela jinými láskyplnými pohyby či naopak jen sňatečně zachmuřeným obočím (a soudy by jistě přednostně řešily závažné otázky typu, zda sex je či není projevem sňatečné vůle dostačujícím ke vzniku manželství a zda je tudíž třeba například veškeré prostitutky automaticky považovat za provdané?).

A to je pouhopouhý jeden (i když vybraně stupidní) paragraf. Teď zavřete oči, pevně stiskněte víčka a představte si: takových paragrafů tam jsou tři tisíce! Aneb jak pravil jeden vzácný olomoucký kolega: je nesmírně zvláštní, že taková pitomost (jako onen pseudozákoníkový návrh) je způsobilá natropit až tolik škody.

V tom (totiž tropení škod) jsou ovšem bývalí novopečenci mistři nad jiné, jak ukazuje dnes a denně neskutečně zubožený fakultní rozpočet, který po několika měsících novopečenské vlády vyhlíží jako sveřepý fakír, který nepozřel již roky ani sousta a žije jen ze vzduchu, ovšem výživně znečištěného exhalacemi.

I jiné jejich zkušenosti (nejen onu s rozpouštěním a vypouštěním školních rozpočtů) lze jistě bohatě zúročit a také se tak děje, především v oblasti politické.

Plzeňští členové nejmenší vládní strany například zdárně opakují taktiku bývalých novopečenců, spočívající v použití tak úderné pomluvy, že jí hned každý uvěří (takovou blbost by si totiž podle průměrného člověka nedokázal přece nikdo vymyslet) a v jejím opakování a průběžném doplňování pitomostmi ještě většími tak dlouho, dokud je někdo ochoten naslouchat, ba i dlouho potom.

Vidíte sami, že jde o cizelování metody, jež se už jednou osvědčila.

Konec konců, musí být dobrý pocit mít při čemkoli takhle proradném totálně krytá záda, neboť pan ministr/exděkan sice zpocenou, leč pevnou rukou ovládá justici v zájmu hodných, laskavých a reformních regionálních kmotrů (jak trefně a jistě pravdivě pravil pro změnu pan ministr školství).

« Zpět