Recidivy

Pan ministr oné podle novin kmotrovské spravedlnosti i jeho přikyvovači, kteří jej neochotně následovali pryč z plzeňských práv, ani nepotřebují Peirceho teorii pravdy (podle které je pravdou to, na čem se dohodli), ačkoli ji samozřejmě hojně, často a rádi používají.

Pouhé pohlédnutí na plzeňská práva totiž ukazuje, že po jejich blahodárném působení je nadobro veta a že paní věštkyně, ve volném čase předsedkyně Akreditační komise, má naprostou pravdu v tom, že se na plzeňská práva zase vracejí staré pořádky.

O některých zvlášť ohavných recidivách jsem si už dovolil Vám poreferovat. Vždycky přebytkový fakultní rozpočet se sice novopečencům za jejich poměrně nedlouhého působení (jak obvykle eufemisticky označujeme jejich naštěstí krátkou hrůzovládu) podařilo moderně převrátit do hrubě schodkového (systémem usilovně vyplácených odměn, samozřejmě s nezměrnou obětavostí jim samotným, mamutích platů, jež se opět obětovali přijmout, i jinými záhadnými způsoby). I přes intenzivní mediální i jinou štvanici, které ho vystavili, až ho zřejmě nakonec uštvali, stačil však nynější pan děkan zvrátit pozitivní trend směřující k naprostému ekonomickému krachu a vrátit fakultu k plusovým výsledkům.

Ačkoli pan ministr rád a často hovořil o svých zásadních reformách, skutek jaksi uprchl do modravých dálek či naopak do podivných temných děr, a jedinou reformou, kterou provedl, tak bylo sloučení několika do té doby fungujících kateder do jediného obludného nefunkčního monstra. Skutek páně ministerský sice vklouzl kamsi do temné díry a zmizel tam, zato se však pan ministr dokázal moc slušivě chlubit dalšími reformami, jako bylo zavedení externího přijímacího řízení a kreditního systému. Ty ovšem měly maličkou, zanedbatelnou, ale přece jen určitou vadu na kráse (zavedli jsme je totiž ještě my).

Nový akademický senát ovšem během letošního podzimu naprosto reakčně megakatedru opět rozdělil pod plytkou záminkou, že je třeba, aby katedry mohly fungovat.

Leč nedosti na tom, ohavných recidiv je ještě víc!

Světové soutěže právníků (nazývané moot court) jsou vždy obrovskou a prestižní akcí. V minulosti, aby se tak řeklo: za našeho vedení, je studenti plzeňských práv vyhrávali a reprezentovali tak nejen svou fakultu, ale i evropský kontinent na celosvětových kolbištích. Podobnou ohavnost novopečenci samozřejmě netrpěli, protože fakulta byla přece určena jen a jen k jejich prezentaci.

Ale jak se ukázalo, ani tato reforma (že fakulta slouží výhradně jen a jen prezentaci novopečenců a nikoho jiného) neodolala reakčnímu běsnění.

Letošního 29.11. se Západočeská univerzita na svých stránkách oprávněně pochlubila, že situace se po několika letech už zase opakuje a staré pořádky se vrací.

Do letošního finálového (celosvětového) kola se už zase probojovali studenti plzeňských práv a už zase budou počátkem prosince soupeřit se čtrnácti dalšími celosvětově nejúspěšnějšími týmy. Zase už budou reprezentovat nejen svou fakultu a univerzitu, ale i Evropu.

Ti cizáci hodnotitelé (skupiny celosvětových expertů z oblasti právní úpravy lidských práv) snad neposlouchají profesorku Dvořákovou ani zasloužilé novináře, kteří jsou podle médií i slovníků (např. Wikipedie) milými pana ministra.

Oni snad ty studenty vůbec neposuzovali podle vysoce objektivního kriteria, jestli se líbí paní profesorce nebo panu ministru spravedlnosti, ale podle jakýchsi pofidérních kritérií kvality a znalostí! Tak to mají za to!

« Zpět