Redukční

Nezní to sice moc uvěřitelně, ale kdybychom dali na Aristotela, byl by náš současný občanský zákoník nejkratší na světě (tohle Vám ještě vnutím a pak se zase na několik dní odmlčím a nebudu těch pár dní mafiánem, neb nebudu na síti)

Zase jednou můžeme nebývalou měrou přispět světové vědě. Ta si například úporně láme hlavu, proč delfíny projevují psychopatické tendence, konkrétně proč napadají jiné kytovce, kteří se jim podobají, přičemž pro potvrzení závěru, že jde o přírodní sadismus chybí dostatek informací.

Leckterému pozorovateli mohou připadat poněkud sadistické i další delfíní hrátky, například když zespoda šťouchají do racků, případně podobných ptáků, sedících na hladině. A to ani nezmiňuji třeba kočku a myš.

Jestliže má světová věda v těchto směrech nedostatek informací, můžeme pro ni být opravdu zemí zaslíbenou.

Zatímco jiné nekulturní země podobnému obecně prospěšnému výzkumu brání přehršlí nesmyslných zákazů, náš nový a skvělý občanský zákoník naopak otvírá nejen dveře, ale přímo i náruč dokořán. Týrání zvířat je podle něj totiž dovoleno, neboť podle jeho § 3 odst. 1 se sadista nesmí brát o své sadistické štěstí způsobem, který působí bezdůvodně újmu druhým, neboli jiným osobám.

Takový racek, ať už chrápe na hladině nebo jinde, stejně jako myš, prostě osobou není, takže se na ně zákaz nepůsobit jim bezdůvodně újmu prostě nevztahuje. A můžeme v pohodě zkoumat.

Pravda, najdou se i tací, kteří tvrdí, že by to bylo absurdní. A přitom podle argumentu redukce ad absurdum to, co je absurdní, nemůže být správné, takže to musíme ponechat stranou a vydat se jinou cestou. Jenže kdo byl ten Aristoteles, aby nás poučoval? Vždyť kdysi studoval v Egyptě opravdu jen velice krátce.

Zkuste si představit, kdybychom ponechali stranou, prostě eliminovali, všechna ustanovení občanského zákoníku, která by mohla vést k absurdním výkladům. Vždyť bychom rázem měli nejkratší občanský zákoník na světě, možná jen o jednom jediném paragrafu.

Určitě by to nebyl ten první. Ustanovení právního řádu upravující vzájemná práva a povinnosti osob vytvářejí totiž podle § 1 odst. 1 občanského zákoníku soukromé právo. Takže třeba veřejnoprávní smlouvy, což jsou podle § 159 odst. 1 správního řádu dvoustranné nebo vícestranné úkony, které zakládají práva a povinnosti v oblasti veřejného práva a jejichž předmětem dokonce může být i výkon státní správy (podle § 160 odst. 5 správního řádu), tedy výkon jednoho druhu veřejné moci, vlastně vytvářejí právo soukromé. To je ovšem absurdní, takže § 1 by to nebyl. Zbyl by leda ten poslední, a ještě kdoví jestli.

« Zpět