Reformatio in peius

Odvolání nesmírně zatěžují celou soudní soustavu a brání plynulému odsuzování pachatelů a kupodivu i nevinných, takže by to zřejmě chtělo nějakou tu reformičku. Nelíbí se ti, sedláku, žes byl odsouzen k pěti ranám bičem? Odvolávat se ti zachtělo? Jak myslíš, darebáku, na základě svého odvolání budeš tedy viset! Zatím to vypadalo, že bez zásadních reforem pana spravedlnostního ministra (majících ovšem vždy povahu reformace in peius, neboli změny jen k horšímu) a jeho blízkých justice nedokáže nikomu to jeho odvolávání pořádně osladit. Až dodnes.

Proto, vážení přátelé, pospěšte. Dnes jsme totiž objevili nový prvek akreditační demokracie.

Když paní komisní s lehkostí sobě vlastní učinila pokus zničit životy, budoucnost, vize, sny a vzdělání zhruba dvou tisícovek mladých lidí tím, že doporučila prodloužit akreditaci jejich studia jen do letošního října, nechtěl nikdo věřit zprávám, že to okomentovala i laskavým a milostivým sdělením, že pokud se snad budou plzeňská práva bránit, akreditaci jim ještě zkrátí.

Nejsme někde ve 14. století, namítal jeden z mých přátel, než si příslušný článek vyhledal (jeho počáteční jistotu o tom, že nežijeme ve středověku, lze navíc vysvětlit jen tím, že zřejmě nečetl nový občanský zákoník). Ne, ne, takhle pitomý opravdu nemůže být nikdo, oponoval mi další z přátel tak zásadně, že dokonce odmítl příslušný článek i číst, a jak vidíme, taky se hrubě mýlil. Věřte, nevěřte, nejenže to řekla. Ona to dnes i udělala!

Jak jsem si dovolil v poněkud pozdním odpoledni upozornit, Akreditační komise se konečně vyjádřila k výzvě Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k novému jednání o plzeňských právech. Ministerstvo totiž má právo otlouci komisi o hlavu její stanovisko, pokud je nezákonné, vylhané, nebo obojí (jako v případě plzeňských práv) a zákon o vysokých školách tomu otlučení o hlavu v § 79 odst. 8 říká vyzvat komisi k novému jednání.

Rychle si to vytiskněte, co kdyby došlo k nějaké sluneční megaerupci či magnetické bouři a my bychom o ten skvost přišli! Dokud se totiž nesplní alespoň nějaké z proroctví paní komisní šéfové a komunismus nezvítězí v Americe, nebo aspoň u nás, nic podobného už neuvidíte.

Nejenže paní komisní s dupnutím hodným krásného, kučeravého, tříletého dítka namítla, že přece není o čem jednat, ale navíc s geniální prostotou (v jednoduchosti je přece krása, takže sami vidíte, jak je paní komisní překrásná) oznámila, jak se to v demokracii musí. Když se Vám, páni stěžovatelé a paní a slečny stěžovatelky, nelíbí akreditace do letošního října, budiž, mějte si ji do letošního července, ať vidíte, že nejsem žádná troškařka.

Někdy nastane situace, kdy je bezpráví zjevné každému hned na první pohled. Kdy je tak evidentní, že se usvědčuje samo. Kdy je nad slunce jasné, že ten, kdo je schopen udělat něco takového, musí být neovladatelně zapšklý a zlý, nebo totálně, hm, není schopen dohlédnout důsledků svých činů, tedy že buď je tak zlý, že si nedokáže rozumem poručit, aby nedělal věci sice nadmíru hloupé, ale také nadmíru kruté, nebo ten rozum nemá.

Držte se, čas se krátí.

Jim.

« Zpět