Reformní?

Nějak mi přijde, že zkušenostmi nabytými ve vysokém školství se někde jinde, například v politice, nijak zvlášť blýsknout nedá. Pan ministr ještě coby děkan půl roku mluvil o reformách, aniž by, zřejmě z opatrnosti, reálně hnul prstem. Obecně sice platí, že kdo nic nedělá, ten nic nezkazí, ale tentokrát bohužel zřejmě nějakým nedopatřením nastala výjimka potvrzující pravidlo, takže i když za hříšně nebývalý plat vůbec nic nedělal, zkazil toho, až oči přecházely. Velkorysé rozdávání veřejných prostředků několika málo svým bližním, jímž na fakultě nebývale proslul, nebylo reformou, kterou by si osvojil až na akademické půdě, ale jak ukázala média, šlo o velice zajímavý pracovní postup, který uplatňoval i ve svém původním řemesle ministra.

Provedl toho sice i tak dost, ale reformy to samozřejmě nebyly. Je sice (bohužel) pravda, že dokázal spojit tři fungující katedry v jednu neohebnou a nestvůrnou, avšak vedenou jeho věrným podporovatelem, s nímž své spiknutí svého času připravoval, to však, uznáte sami, zase žádná reforma není. Ale přitom ho všichni, jistě velice upřímně a od srdce, chválili.

Ve vysoké politice si logicky počíná zcela stejně, dokonce mluví o reformách už déle než půl roku, ačkoli žádnou neprovádí, ba opět ani prstem nehne (snad kromě nějakého toho rozdávání odměn a dalších veřejných prostředků) a ejhle, jaká podivná, netušená změna: nikdo ho nijak zvlášť nechválí. Ba dokonce nejmenší koaliční partner natahuje packy po jeho zaslouženém království s němou připomínkou, že i kdyby nový ministr celé dny v úřadu či mimo něj prospal a nedělal vůbec nic, pořád to bude mnohem víc, nežli koná ten nynější (a způsobí se tím také podstatně menší škoda).

Opakování školních stereotypů (napsal bych blábolů, ale nebylo by to tak elegantní) tedy ke kýžené pochvale, jak se zdá, nevede. Co kdyby se však použila metoda použitá v návrhu občanského zákoníku?

Pan předkladatel ho nejspíš nečetl (takové utrpení lze ostatně požadovat jen po zvlášť dobře honorovaných dobrovolnících typu kamikadze), ale média nám o víkendu zkusila (marně) zkazit náladu dalšími citacemi z tohoto podivného monstra.

Například nejmenovaný server a poté i jeho papírová verze nás upozornily na další zcela převratnou novinku, že totiž člověk, který koupí auto, o němž netušil, že je kradené, může být nepříjemně překvapen tím, že ho bude muset vrátit, neuplynou-li od koupě tři roky, naopak, majitel ho bude moci od kupce, který kupoval v dobré víře, požadovat právě jen po dobu oněch tří let.

Nepříjemné překvapení je bohužel celý návrh, takže podle toho, že svým adresátům chystá nepříjemné překvapení, příslušný paragraf nenajdeme (takových je tam totiž přes tři tisíce), ale poctivým přehrabováním v hromadách nesmyslů si posléze najdeme § 1102 návrhu (pokud jej hodně zestručníme, praví, že získal-li někdo věc v dobré víře, vydá ji vlastníkovi, pokud uplynuly nejvýše tři roky).

Vychutnejme si opět onen neskutečně převratný rozdíl oproti nynější, totalitou poznamenané, zastaralé a nevhodné úpravě: podle § 134 nynějšího občanského zákoníku se ten, kdo movitou věc (například tedy auto) v dobré víře drží, stane jejím vlastníkem, má-li ji v držbě po dobu tří let.

Vidíte ten zásadní rozdíl (anebo taky ne)?

Možná by stálo za to vypsat soutěž na téma hledejte shody mezi návrhem nového občanského zákoníku a nynějším občanským zákoníkem? Jé, pardon, to byl ale úlet, vždyť tam prakticky nic jiného není.

Ale právě v tom by třeba mohla být metoda nových, převratných a zásadních reforem. Popišme podrobně nynější stav, přeložme popis do staročeštiny, a vida: reforma je na světě. Minimálně neexistuje tolik lidí, kteří rozumí staročesky, aby se provalil opak.

« Zpět