Reformní II

Zdá se to dočista neuvěřitelné, ale už brzy může nastat doba, kdy budeme o někdejších plzeňských novopečencích (tedy pokud nebudeme mít to štěstí, abychom na ně mezitím zcela zapomněli) prohlašovat, jací jsou moudří a vzdělaní a že jejich písemný projev vypovídá o vysoké gramotnosti, a nebudeme to, na rozdíl od současné doby, vůbec myslet ironicky. Mezi aktuality na podobnějmenném serveru totiž včera pronikla zpráva, že se zvolna chystají drobné reformy českého jazyka, jako například sjednocení i a y, anebo dokonce zrušení ů s kroužkem (konec konců, ani onen z praslovanštiny pocházející vulgarismus označující buď nic anebo naopak zpravidla páchnoucí nevábnou hmotu, se už na rozdíl od Jungmannových obrozeneckých časů nepíše s ů).

Kdyby drobná reforma prorazila, mohl by se například novopečenský studijní exproděkan klidně všude možně, dokonce i kolem návrhu občanského zákoníku, ochomítat, a kromě toho by mohl i nadále radit, co všechno smí a může „čerství absolvent,“ a nemusel by přitom nutně vypadat jako pitomec (i když samozřejmě ve svobodné zemi by klidně mohl).

A kdyby ještě páni matematici provedli drobné reformy počtů, například by se nově usnesli, že pět děleno dvěma bude nadále šest, pak by mohl vzdělaně působit dokonce i pan spravedlnostní náměstek (který v univerzitních dopisech č.j. R-373–10, č.j. R-377–10 a několika dalších tento památný výpočet provedl, když přišel po dlouhém bádání na to, že pětičlenná komise, jež se může usnášet polovinou svých členů, se přece může usnášet za přítomnosti šesti členů).

Jeden nechápe, že se češtináři a matematici s reformou tak pářou, když jde navíc o reformu jen drobnou. To někdejší děkan a nynější pan spravedlnostní ministr neváhal a zcela zásadní reformu spočívající ve sloučení tří kateder do jedné na plzeňských právech provedl. A to se spojení tří kateder do jedné svou hloubkou, složitostí a společenskou náročností a užitečností s nějakým sloučením i a y, aby bývalí proděkani nemohli dělat hrubky, vůbec nedá srovnat. Samozřejmě předpokládám, že stejně jako já velice dobře víte, proč se prvním mužem fakulty nutně musel stát tehdejší exministr, nynější ministr a dříve či později, raději ovšem mnohem dříve, zase exministr. Pokud ne, myslím si tentokrát, že přece jen trošičku naznačovat smím, takže tak podle svého starého zlozvyku učiním v P.S.

Sloučení kateder sice taky moc nefunguje, podobně jako by asi příliš nefungovalo, že pět děleno dvěma je šest. Konec konců s rokem, který má podle potřeby někdy devět měsíců (srov. univerzitní č.j. R-585–10), jindy i čtrnáct (č.j. R-604–10), ale třeba i osmnáct měsíců (č.j. R-576–10) a který pan náměstek taky objevil, se taky nepočítá moc dobře, ale aspoň víme s jistotou, že to prostě nejde.

Nejen nyní, ale i v minulých dílech jsme si pietně připomněli, co si vlastně pozdější novopečenci v rámci hospodských příprav navymýšleli na svou alma mater, a že to nebylo nijak zvlášť nápadité, ba přímo naopak (vlastně šlo jen o chybějící práce, které záhy našly, a rychlostudenty, ohledně nichž se už v říjnu 2009 prokázalo, že studovali řádně, a někteří poněkud paradoxně navíc o dost déle, nežli činí tak zvaná standardní doba studia).

Kajícně však přiznávám, že potom se nějaká ta pochybení skutečně našla.

Fakultě bylo kupříkladu vytýkáno, že trpí studenty, kteří dlouhé roky neskládají potřebné zkoušky a studují řadu let přes limit, nazývaný standardní dobou studia. Ukázalo se, že tomu tak v některých případech skutečně je.

Třeba statečný a úporný bojovník za svá vlastní práva, pan Martin Marek, byl na fakultě trpěn i bez potřebných zkoušek a zápočtů hned několik let. Fakulta ho tam pár let trpěla, takže není divu, že potom trpěla.

Novopečenský pan studijní proděkan si o pěkných pár let protáhl standardní dobu doktorského studia, ale protože své studium prověřoval nestranně a objektivně sám, neshledal v něm zcela korektně žádné nedostatky.

Provalilo se, že někteří absolventi, vedeni zřejmě úctyhodnou skromností, pečlivě tají své diplomové a rigorozní práce a nedají se v tomto zásadovém, chvályhodném a charakterním postoji zviklat ani všelijakými novinářskými ataky (například: „Děkane Pospíšile, proč tajíte svou rigorozní práci?“ na IDnes. cz už 12.3.2010, blog pana Večerníčka).

Provalilo se taky, že někteří studenti byli přijati v přezkumném řízení s hanebně nízkým počtem bodů, jako například jeden současný studentský senátor a velký kritik všech kromě novopečenců, pan Martin P., či podobná kritička a senátorka Rudolfina.

Co horšího, některé zkušební komise byly obsazeny zcela nedostatečně. Tak třeba profesor Eliáš nezkoušel svého kolegu a přítele pana Hajšmana v předepsané tříčlenné komisi, ale spokojil se s komisí dvoučlennou.

Co počít, černé ovce prostě najdeme všude.

P.S. Takže, pročpak se prvním mužem fakulty musel stát tehdejší exministr? Přeci proto, že začínat je třeba od Nuly.

« Zpět