Reportážně slepičí

Nová doba toho přináší opravdu spoustu, mezi jinými také přestává platit řada starých osvědčených mouder, přísloví i zkušeností. Nemyslím například taková empirická cestovatelská moudra jako: Mouřenína viděti na zeleno se natírati, hrozí nebezpečí sežrání, jež navíc zhusta bývala moudry jen na jedno použití (než Vás mouřenín maskovaný za křoví skutečně sežral).

Skvělé exhibice postarší dámy, jež se pro účely věštění odštěpila od šéfky Akreditační komise, nám ukazují, jak daleko jsme pokročili od biblických časů. Aspoň vždy tvrdila, že své výroky se zamženým pohledem upřeným kamsi do dáli pronášela důsledně nespisovnou češtinou nikoli jako úřednice, ale vždy jen jako politoložka. Škoda jen, že se pro větší názornost jako věštkyně neoddělila od úřednice třeba barevně, například že nevěštila o přednostech socialismu a hrůzách na plzeňských právech natřená na hnědo, černo, žluto, prostě nějak, a svou důležitou nekontrolovatelnou funkci nevykonávala naopak v zeleném, červeném nebo puntíkovaném nátěru.

Bible nám sice v mnohém život neulehčovala, třeba podle Třetí knihy Mojžíšovy budeme v ohavnosti míti a nebudeme proto jísti nejen celkem profláknuté vepřové, ale také ptáka Noha (verš 13, stejně jsem se vždycky bál, že by to bylo spíš obráceně), supa, myši a štíry, zatímco pravou pochoutkou by pro nás měli být (verš 22) sálem, chargol a chahab (netuše, co to je, netuším ani jak chutnají), v jiném nám ho však usnadňovala. Mojžíš totiž také pravil (zase v Třetí knize, verš 27) mimo jiné i to, že muž či žena, v nichž by byl duch věštecký, budou uházeni kamením. Paní šéfové sice zjevně uházení kamením nehrozí, ale za své postupně berou i moudra docela jiná.

Platívalo, že i slepé kuře najde zrno, ale taky to, že slepá kuřata ho moc často nenajdou, takže nejobéznější kuřata nejspíš slepá nebudou. Jenže kuře, jež tupě dřepí v krabici v drůbežárně, má zrna přímo před nosem a rozhodně je nijak usilovně hledat nemusí. A další moudro se nám odebírá tam, kam se náš národ s takovou oblibou posílá (teď nemám na mysli heroické vhazování dopisových bomb hnojůvek do poštovních schránek, ale běžná vulgární zvolání odmítavého charakteru).

Proto i slepé kuře dřepící v drůbežářské krabici dnes najde tolik zrn, že si může marnotratně vybírat a navíc občas i po kuřecím způsobu zapřemýšlet nad světem. A pak najde třeba i zrno neskutečné velikosti.

Tak i naši přátelé reportéři něco podobného objevili, a je to objev fakt ďábelský. Přitom stačí vědět opravdu maličko, například že lékaři, advokáti nebo rozhodci jsou ze zákona vázáni striktní povinností mlčenlivosti, což znamená, že o záležitostech svých nemocných, klientů nebo účastníků prostě musí mlčet. Potom si vymyslíte příběh, co nejúžasnější, čím blbější, tím lépe, neboť ve světě otupělém záplavou pravidelně vytvářených mediálních skandálů zaujme už jen blbost opravdu neuvěřitelná.

A pak stačí se ptát, nebo dokonce jen slavnostně vhazovat obálky s otázkami (klidně i bez nich) kamsi do schránek:

Například: Je Vaším klientem XY?

Odpověď: Jsem vázán mlčenlivostí, nemohu říci, zda jím je nebo ne.

Otázka: Je pravda, že při obchodním jednání v P. se XY svlékal a tančil neoblečený po stole?

Odpověď: Jsem vázán mlčenlivostí, nemohu říci, zda je mým klientem nebo ne.

Odpověď: Je pravda, že při obchodním jednání v R. Váš klient pojídal fekálie s cibulí a potom, co si domluvil rande se slečnou AB, bez cibule, ale s cukrem?

Odpověď: Jsem vázán mlčenlivostí, nemohu říci, zda je mým klientem nebo ne.

Otázka: Je pravda, že Váš klient kradl na pískovišti dětem hračky?

Odpověď: Jsem vázán mlčenlivostí, nemohu říci, zda je mým klientem nebo ne.

Závěr: Doktor AZ nepopřel, že pan XY tančí nahý po stole, pojídá fekálie a bere dětem hračky.

Nicméně, aspoň jedno přísloví platí dál. Konec dobrý, všechno dobré. Reportéři, kteří se k podobným postupům sníží, postoupí do říše autorů speciálních pohádek pro malé, menší a retardované.

« Zpět