Režie: Rou

V našem podivném světě se můžeme setkat s lecčíms nepěkným. Mohl bych třeba připomenout, jak ublížili laskavé stařence (rusky bábušce). Jestlipak Vám ještě zní v uších, jak hodná, laskavá ježibaba kvílí?

O paní komisní šéfové, takto předsedkyni jedné neodvolatelné, nekontrolovatelné a neodpovědné komise, tzv. Akreditační, si troufli prohlásit (dokonce to prohlásil ministr školství), že je jako dělnice z padesátých let, která předem rozhoduje, jak dopadnou politické procesy, a to jen proto, že korektně a transparentně předem ohlašovala, jaké nedostatky se na té které škole docela určitě objeví, až se tam někdy ve vzdálené budoucnosti třeba i vydá.

Rozdíly přitom přímo bijí do očí. Na několik drobných jsem si nesměle dovolil upozornit už včera. Hlavní rozdíl je však zřejmý hned na první pohled: dělnická ježibaba z padesátých let přece působila v padesátých letech.

Samozřejmě, kromě této hlavní a zásadní odlišnosti bychom našli i další podrozdíly. Současná komisní paní věštila temnou budoucnost a budoucí i minulé lotroviny ze sedliny na dně vinné číše, zatímco dělnice v padesátých letech z oznámení stranických orgánů.

Dělnice v 50. letech se navíc rusky teprve učila, musela totiž pracovat (což je další, celkem podstatný rozdíl).

Malých, nepodstatných rozdílků bychom jistě ještě pár našli: dělnice v padesátých letech rozhořčeně promlouvaly v rozhlase po drátě o zločinech proti komunismu na stranický pokyn, kdežto dnes se samy na všelijaké frekvence (či snad Frekvence?) vnucují.

Rád bych byl objektivní, takže musím poznamenat, že ona současná postarší komisní dáma si opravdu jen a jen bohapustě nevymýšlí, ale mluví i pravdu (byť celkem vzácně).

Rozhodně má však ona komisní paní pravdu v tom, že na plzeňských právech studovaly všelijaké pochybné celebrity, nebo pochybně studovaly všelijaké celebrity, nebo jak to vlastně říkala (namluvila toho tolik, že se v tom normální člověk ani nemůže orientovat), ale ať tak, či onak, obojí platí), protože na plzeňských právech přece studoval třeba pan nynější ministr oné podle novin kmotrovské spravedlnosti a dokonce také onen pán, jehož média svorně označují za jeho kmotříčka (ovšem jistě hodného, laskavého a transparentního, vždyť podle médií bez vzpěčování a po jedné jediné společné schůzce panu ministrovi schválil i nynějšího pana nejvyššího státního zástupce).

Rozhodně má komisní paní pravdu také v tom, že veškeré pochybnosti ohledně podezřelého studia plzeňských absolventů se odstranit nepodařilo. Skoro všichni osočení, jejichž diplomové, rigorozní i jiné práce měly zřejmě společné to, že kritizovaly návrh nového občanského zákoníku, a proto se přece zcela logicky musely ztratit, sice nakonec s velkým váháním svá uprášená dílka odkudsi povytahovali a znovu předložili.

Našli se však i tací (respektive našel se i takový), kdo ač jako prominenti by měli své práce předkládat s dvojnásobnou transparentní ochotou, je zavile odmítají zveřejnit dodnes (především opět pan ministr oné podle novin kmotrovské spravedlnosti, navzdory tomu, že například v blogu na idnes nazvaném „Děkane Pospíšile, proč tajíte svou rigorózní práci?“ ho k tomu žurnalisté marně vyzývali už loňského 12. března).

V našem podivném světě se prostě můžeme setkat s lecčíms nepěkným.

Vzpomeňte jen, jak ublížili laskavé stařence (rusky bábušce). Jestlipak Vám ještě zní v uších, jak hodná ježibaba kvílí? Ušetři babušku, ušetři jagušku, nebo tak nějak to přece v tom Mrazíkovi bylo (a Ivan tuším kontroval: Zlá babo, nikdo tě šetřit nebude).

« Zpět