Rošády

Středoameričtí mývalové, jež sice jen občas, leč o to raději, jezdím navštěvovat do jejich pralesní vlasti a kteří si klidně pobíhají i po univerzitních chodbách a kradou tam, na co přijdou, závidí svým českým chlupatým kolegům a příbuzným, že u nás po univerzitních chodbách běhají i politici (kteří se v oné jistě nedemokratické banánové republice nesmí k žádné vysoké škole přiblížit ani na dostřel, natož pak na dohled). Zmínění medvídci totiž zastávají názor, že politici jsou kopyta, jež kradou velmi neuměle (takže na mývaly více zbyde) a přitom na sebe ještě přilákají pozornost případných hlídačů, kteří pak spíš vyženou je, nežli shánčlivé medvídky (jen velice těžko jim vysvětluji, že po našich univerzitních chodbách pobíhají jen politici, kteří ovšem zlodějské mývaly ve všem zastupují, protože u nás mývalové nežijí: tak podivnou zemi si totiž vůbec nedovedou představit).

Ti, kteří čtou Kena Folleta, ovšem vědí, že politika je pouhé kšeftování mezi žebráky, jak se ostatně pro změnu opět ukazuje.

Vláda se ve své měsíční periodě radostně a úspěšně dopracovala po krizích minulých měsíců tentokrát překvapivě ke krizi květnové (asi proto, že je květen), která však sebou překvapivě nese i nečekaně pozitivní zprávy. Pokud by snad vláda květnovou krizi zase jednou přežila (možná až do června), nejmenší parlamentní strana žádá o Ministerstvo spravedlnosti. To je samozřejmě moc dobrá zpráva, protože ať by se ministrem stal kdokoli, dokonce i kdyby byl budoucí ministr vyřezaný ze dřeva nebo třeba z brambory, bude to vždycky velice výrazná změna k lepšímu.

Dobrá zpráva by to navíc byla úplně pro všechny. Předně by (slovy paní poslankyně Kočí) zřejmě skončil onen podivuhodný stav, o kterém ve své diplomatické a elegantní promluvě, za níž by se i nejsprostší dlaždič něžně pýřil a cudně rděl, prohlásila, že justici ovládá člověk (překvapivě měla na mysli pana plzeňského exděkana, dnes zase už ministra) sloužící sice plně mafiánským kmotrům, ale jen těm hodným, standardním a transparentním, neboli těm plzeňským.

Na druhé straně by ovšem svět znatelně zesmutněl, protože my všichni bychom samozřejmě přišli o nevyčerpatelný zdroj humoru, díky němuž bychom se mohli zoufale a štkavě chechtat následující roky a desetiletí, pokud by začala platit koláž bezmála pravěkých textů, označovaná zřejmě z čiročiré recese za návrh nového, moderního občanského zákoníku.

Každá mince má ovšem svůj rub a každá dobrá zpráva sebou nese i tu horší. Proslýchá se totiž, že kdyby snad byl v rámci politických rošád k nezměrné radosti celého justičního stavu nynější pan ministr spravedlnosti po zásluze odejit, rád by zkusil být jakýmkoli jiným ministrem, a protože už má zkušenosti s devastací vysoké školy, kterou poměrně talentovaně provozoval déle než půl roku, mohl by najít zalíbení i v resortu školském.

No, aspoň nemuseli tu obludnou koláž vyhodit úplně, protože by se z ní daly vytvořit například osnovy pro zvláštní školy.

Předělat návrh občanského zákoníku na návrh komplexních školských osnov lze totiž celkem snadno tím, že se z něj důsledně vyhážou všechna označení paragrafů.

Že výsledný text vůbec nedává smysl? To samozřejmě nedává, ale na tom absence či přítomnost značek pro paragraf přece nic nezmění.

« Zpět