Rovně jako paragraf

Nejsme jako oni, to není jen heslo, ale pravda. Protože kupodivu po světě neběhá tolik zapšklých a zlých lidí, chrlících nepravdy, pomluvy a nezákonnosti, jak by se mohlo při četbě novin zdát, dokonce drtivá většina lidí není jako oni.

Protože ona drtivá většina lidí je slušná, pravdomluvná, dbalá zákona, spravedlnosti i lidskosti, prostě jiná, lze celkem důvodně předpokládat, že například Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy zaslalo paní komisně šéfové k vyjádření onen dokument plzeňských práv, v němž se k ministerské výzvě uvádí velmi slušnou a zdvořilou formou, že paní šéfová nemluví pravdu, je neobjektivní, podjatá a baví se porušováním zákona.

Vím, že je to skutečně příšerná představa. Ale zkuste si na maličkou chviličku představit, že jste v kůži vrchní inkviziční vyšetřovatelky, pardon, paní komisní předsedkyně, a že se budete k onomu serióznímu, fundovanému a podrobnému dokumentu vyjadřovat.

Tak za prvé: tím, že jsem řekla, že plzeňská práva už rozhodně nic nezachrání (4.2. v Parla­mentních listech) a že si mohou přivést profesorů a docentů, kolik chtějí a stejně to bude málo, jsem rozhodně nechtěla předem vyjadřovat názor na to, jaké bude budoucí rozhodnutí. To v žádném případě. Tím, že jsem řekla, že plzeňská práva už nic nezachrání, jsem přece lapidárně vyjádřila, že může být rozhodnuto jak v jejich prospěch, tak třeba i jinak. Vím totiž, že jako správní orgán musím podle § 7 správního řádu postupovat nestranně a nesmím být už předem rozhodnuta, jak s věcí naložím, a jasně a srozumitelně jsem vyjádřila, že předem rozhodnuta nejsem.

Za druhé: Jsem si vědoma toho, že ke všem vysokým školám musím přistupovat nestranně a objektivně a hodnotit je podle stejných kritérií. Na tomto rovném přístupu ke všem si velice zakládám. Pokud se domníváte, že dvacet pět profesorů a docentů, kteří plzeňským právům nestačí na magisterská studia, je víc, než třináct olomouckých, kteří tam stačí i na doktorské studium ve všech oborech, je to poměrně rozšířený omyl.

Předně, jeden z nich byl v dobách mého mládí agentem StB Vilémem, takže je potřeba ho počítat dvakrát (jednou navíc jako toho Viléma). Za druhé, všechno v Sovětském svazu bylo přece mnohonásobně lepší, nežli u nás, a Olomouc je výrazně blíž k bývalému Sovětskému svazu, nejmíň dvakrát blíž než Plzeň, což plně odůvodňuje zmíněný přepočet.

Za třetí. Podle fundované analýzy Hospodářských novin sice Plzeň ve vědecké činnosti předhonila Olomouc, ale copak se dá věřit novinám? V Plzni se dělá málo vědy, protože těch několik profesorů a dalších učitelů (i pan předseda Nejvyššího správního soudu je v rozhlase uznale označil za naprosté akademické nuly, a nula, jak známo, je dokonce ještě před jedničkou!), kteří dělali vědu, a to dobře, odešlo za lepším na soukromou školu (té jsem bohužel taky nakonec akreditaci dát nemohla, i když jsem moc chtěla a chci, protože tam nemají nikoho, kdo by pořádně dělal vědu!).

Taky v Plzni málo vědecky publikují. Profesor, který jim tam dělá garanta studijního programu, toho sice napsal za poslední roky asi dvakrát víc, než profesor, se kterým se mi tak dobře pilo a který utekl k soukromníkům, ale je taky asi o pět let starší, takže se to nepočítá.

Jak je zřejmé, přistupuje paní komisní k plzeňským právům skutečně velice rovně, a se zvláštním zřetelem k oboru. Rovně jak paragraf.

« Zpět