Rovní a rovnější

Jakže to povídala paní komisně inkviziční? Jde o vytváření systému klientských vazeb, budování netransparentního prostředí ve vysokých školách, aby bylo možno vycházet vstříc různým skupinkám a kamarádům.

Například popíjením s těmi, kdo po marném pokusu rozvrátit plzeňská práva utekli na soukromou školu? Popíjením se studentem, kterého tam zatím nechali, aby v případném rozvracení pokračoval, což pilně činí?

Jakže to povídala paní komisně inkviziční? Jde o vytváření systému klientských vazeb zavazováním si například pracovníků justice, ale i dalších osob.

Například sezením ve správní radě instituce realizující studijní programy zaměřené speciálně na soudce a státní zástupce?

Nebo například sezením ve správní radě nadace pojmenované po zesnulém doktoru Motejlovi (který paní komisní nemohl ani cítit a o její křížové výpravě proti plzeňským právům 18.11.2009 napsal, že je neprávem skandalizována škola, která má skvělé parametry i učitele) a rozdělováním milionů, či jejich desítek?

Tohle všechno sice paní komisní velmi obětavě vykonává. Snad se tak obětovala proto, aby místo ní na tak hluboce korupčních místech nemusel sedět někdo jiný, charakterově možná ne tak pevný jako ona?

Jakže to povídala paní komisně inkviziční? Jde o vytváření systému klientských vazeb zavazováním si například pracovníků justice, ale i dalších osob a o budování netransparentního prostředí ve vysokých školách, aby bylo možno vycházet vstříc různým skupinkám a kamarádům.

Kupodivu nemluvila o sobě, ačkoli právě tohle všechno pilně dělá (ale každý normální člověk to už dlouho ví, takže o tom asi už není třeba mluvit?), ale tentokrát o ministerstvu školství.

Škoda jen, že pro samé pomlouvání plzeňských práv a teď už i ministerstva školství nestihla promluvit k tomu, že v procesu s panem Bártou a Škarkou byla vyloučena přísedící, protože poskytla rozhovor novinám, neboť „rozhovor o případu je objektivně způsobilý založit důvodné pochybnosti o nepodjatosti.“ Paní komisní ovšem ví, že ona může poskytovat předem jakékoli rozhovory klidně až do aleluja, a žádné pochyby o její nepodjatosti nemohou vzniknout. Opravdu nemohou, protože už i hodně malé děti chápou, že ve vztahu k plzeňských právům je jednoznačně a nebetyčně podjatá.

Ledaže by opravdu byla mešuge?

Což, jak jsem si již dovolil dnes přiblížit, je hebrejský výraz pro rozpolcení osobnosti (například na mlčenlivou, šedou myšku byrokratku a ukřičenou rudou politoložku, smím-li takto dotvořit pochvalu pana premiéra, že paní komisní je přední česká marxistka a chová se přesně podle toho).

Ostatně ve zmíněném soudním procesu, v němž bylo znovu demonstrováno, že mluvit do novin před rozhodnutím zakládá pochyby o nepodjatosti (a je důvodem vyloučení) padlo i to, že určitý pán se svým kmotrem nebyl lobbovat na panu Bártu jako ministr spravedlnosti, ale jako regionální politik (který se od ministra pro lobbovací účel na potřebnou dobu hbitě oddělil).

Je to prostě pořád tak: když dva dělají totéž, rozhodně to totéž není.

Když například ústavní stížnost odmítne pro předčasnost bez posouzení soudce zpravodaj, platí, že usnesení nejsou precedentně ani jinak závazná (Šimíček, V.: Ústavní stížnost, Linde, Praha 2005, str. 280 an.) a že tudíž takové usnesení nemá jiný význam, nežli že konstatuje předčasnost ústavní stížnosti. V případě paní komisní ovšem znamená, že jí Ústavní soud dal za pravdu (aspoň to tak včera celý den říkala).

« Zpět