Rovníkově děsivá

Sněhuláka tu nepotkáš, nenatrefíš tu na nic ošklivějšího než jedovatá ropucha a nic zlostnějšího, než žralok. Prostě šťastná země. Tak, jako bude ta naše, až budou všichni ze zákona poctiví a v dobré víře.

Když jsem poslední únorový víkend cestoval za svými blízkými, fičela vánice, dopravní značky připomínaly sněhuláky a měly podobnou informační hodnotu, avšak rosničky a, abychom snad někoho nediskriminovali, rosničkové, ohlašovali, že jde o poslední sníh letošní zimy a že už bude jen a jen teplo. Zřejmě díky nějakým trávicím problémům zdejších červených mravenců, kteří se obvykle s nebývalou chutí cpou tištěnými spoji, ale tentokrát to nějak nezvládli, sem dorazila zpráva, že doma pro změnu zase sněží a sněží.

Rosničky a rosničkové ovšem v zásadě měli pravdu: tady například je skoro čtyřicet stupňů Celsia (o ohavném samoukovi Fahrenheitovi a spoustě jeho stupňů ani nemluvě), takže je tu fakt teplo (mucho caliente tomu říkají místní).

Což mne přivedlo na naprosto děsivou myšlenku. Co kdyby notorická paní předsedkyně odcestovala několik tisíc kilometrů? Kdyby byla kdesi v dalekých čertech a ďáblech, neměla by nakonec se svými tvrzeními pravdu (tak jako rosničky uhádly, že v březnu bude teplo, jen nedodaly, že kolem rovníku)?

Otázka taky je, zda by to nakonec nestálo zato? Kdyby sice měla konečně alespoň v něčem pravdu, ale byla přitom bezpečně kdesi v dalekých čertech a ďáblech.

Pro místní asi ne. Jak už jsem zmínil, vyznačují se lidé v této podivné středoamerické zemi intenzivními pocity štěstí. Aby ne, když tady potkávají samé sympatické tvory, například leguány všech tvarů a barev, jedovaté pavouky, ošklivé jedovaté ropuchy (Hoffmannovy) a kromě několika fotbalistů ze všech Čechů znají jen jakéhosi podivného rychlostudentského učitele (Komenského). My přece moc dobře víme, jak si pan učitel vystudoval dvě vysoké školy dohromady celkem za tři roky, a to ještě ty školy byly asi pět set kilometrů od sebe, což byla za středověku fakt dlouhá cesta, jak ostatně záhy poznáme: jen co u nás vstoupí v účinnost náš moderně středověký občanský zákoník.

Dokonce si na zdejší školy píší jeho myšlenku, že šťastný je ten národ, který má hodně škol, ačkoli u nás už byla tato zcestná představa budovatelským úsilím notorické paní komisní a jejího nohsledstva úspěšně vyvrácena, neboť transparentně a korektní společnost vyžaduje pokud možno úplnou absenci vysokých škol (v duchu leninských a jiných totalitních tradic), ke kterémuž cíli ona notorická dáma usilovně směřuje.

Od Nového roku navíc poctivě a v dobré víře.

Nevěříte snad? Podle § 509 nového občanského zákoníku se přece má za to, že součástí inženýrských sítí jsou i stavby a technická zařízení, která s nimi provozně souvisejí.

Nebojte se, nechci srovnávat notorickou paní komisní a spol. s inženýrskými sítěmi, znám přece jejich odpor k sítím všeho druhu, jistě včetně těch inženýrských.

Jen si dovoluji se skromně optat: mohou být stavba či technické zařízení související s inženýrskými sítěmi považovány za něco jiného, nežli součást těchto sítí?

Podle § 509 nového občanského zákoníku jistě nikoli. Slova „má se za to“ tedy znamenají domněnku, kterou nelze vyvrátit.

No, a podle § 7 téhož nového občanského zákoníku „má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře:“ Takže od Nového roku budeme všichni poctiví a v dobré víře, dokonce i ona notorická dáma a její nohsledstvo.

Nebude to krása, až budou všichni přímo ze zákona poctiví a v dobré víře?
Tedy pardon, skoro všichni. Běda těm, kdo jednají neurčitým způsobem (ať už je to cokoli)!

« Zpět