Rozdíly II.

Jak se zdá, stává se už pomalu tradicí, že ať se stane cokoli, panu ministru spravedlnosti by se to stát nemohlo. Včera jsme si třeba dovolili připomenout, že by se u nás rozhodně nemohlo stát, aby si pan ministr dokazoval, že není gay (jak to prý flagrantně odůvodnil onen africký, konkrétně svazijský, ministr spravedlnosti) sváděním dvanácté ženy svého panovníka. U nás totiž nemáme ani panovníky, ani dvanácté ženy, aspoň zatím. Až se ovšem stane účinným nový občanský zákoník, ještě uvidíme, zda nebudeme mít nejen dvanácté manželky, ale v rámci rovnosti pohlaví i dvanácté manžele (podle jeho § 651 totiž manželství vznikne nespornou sňatečnou vůlí, ať je projevena jakkoli, takže můžeme mít spoustu manželů a manželek, kteří o tom ani nebudou vědět).

Včerejšek se ovšem nesl ve znamení převratné, nezměrně aktuální zprávy, že pan ministr školství napsal před více než sedmnácti lety nekvalitní diplomku. Možná nějaký věštec na samém počátku devadesátých let tušil, že se v roce 2010 stane ministrem školství, takže mu preventivně nadržoval?

To by se jinému ministrovi, třeba ministru spravedlnosti, prostě opět stát nemohlo (ten navíc studoval velice vzorně, alespoň podle vlastních neověřitelných prohlášení).

Pan ministr spravedlnosti (ne té svazijské, ale té podle novin kmotrovské) totiž pečlivě svou diplomovou práci tajil a tají, takže jde zřejmě o jedinou práci, která se v rámci obludné mediální bubliny, označované občas jako kauza plzeňských práv, neobjevila. Je proto názorně vidět, že se vyplatí být tvrdě zásadový, a když se principiálně rozhodnete: neukážu!, je třeba vytrvat, jakkoli snad několik neuvědomělých žurnalistů povykuje: Děkane Pospíšile, proč tajíte svou rigorózní práci? (a také diplomovou, konkrétně v blogu na idnes.cz už 12. března 2010). Konec konců, pan ministr už přece není děkan, a tak se ho to trapné oslovení pisálky, kteří ani neví, koho mají povinně hanobit a koho naopak sice také povinně, leč o to srdečněji, uctívat, přece netýká.

A tak ať už praskne nekvalitní diplomka na kohokoli, panu spravedlnostnímu ministrovi se to rozhodně nestane (leda tak ještě tomu svazijskému, který nemá lepší zábavu, než dokazovat svému panovníkovi svou mužnost tím, že mu svede manželku, i když až dvanáctou).

Ministři se špatným prospěchem, to byla přece vždycky katastrofa. Posuďte ostatně sami: Třeba takový Jan Masaryk měl na gymnáziu věru hanebný prospěch, v sextě reparát (z latiny), v septimě reparát (z fyziky), k ústní maturitě ho ani nechtěli pustit.

Konec konců ani tomu podezřelému profesůrkovi, který se přátelsky bavil i s uklízečkami a hrával na housle (neboli choval se tak, jak se například podle novopečenského kodexu žádný slušný pedagog chovat nemůže) se ve škole taky nijak zvlášť nedařilo, a to ani nebyl ministrem (nějaký Albert Einstein to byl). Však se taky proslavil naprosto nesmyslným tvrzením, že učitel má jen takovou pověst, jako škola, na které učí.

A podívejte, jakou pěknou pověst mají třeba bývalí plzeňští novopečenci, ačkoli svou školu znectili, seč jim síly a mediální kontakty stačily. Vidíte, ten Einstein nakonec nebyl žádný Einstein (podle něj by totiž pověst takového profesora statutárního proděkana nebo pana ministra oné podle novin kmotrovské spravedlnosti nebo jeho pana náměstka byla hanebná, což by přece pan ministr nedovolil). Ačkoli ten Einstein vlastně taky pronesl, že jen dvě věci jsou nekonečné: vesmír a lidská hloupost. Avšak, dodal opatrně, s tím vesmírem si nejsem docela jist.

Naopak, třeba pan ministr školství Emanuel Moravec studoval velice vzorně. Byl dokonce tak vzorný student, že byl za odměnu ještě během studia povýšen na majora (to byl ten pan ministr školství, který v roce 1942 v rozhlase pronesl, že má-li národ žít bez neplodné inteligence, pak inteligenci hodí přes palubu).

« Zpět