Rušivě hloupá

Zkuste si představit, že si něco objednáte, třeba to bude bezplatné, nebo to bude za peníze, nebo to bude tak půl na půl.

Například budete mít chuť na zmrzlinu, a tak si jí koupíte (právníci té chuti, jak známo, říkají kauza), a protože bude horko (což je ovšem v současnosti přece jenom špatně představitelné), promptně jí slíznete, no a potom se zmrzlinář zblázní, prohlásí, že jste zmrzlinu lízali podvodně, úředně Vám nacpe hluboko do krku paví pero, a poté, co pero bude slavit očekávaný a zasloužený úspěch, prohlásí, že Vás navrátil do středu lízacího procesu, neboli do místa, v němž jste ulízli nestandardně, a že máte právo lízací proces dokončit (anebo podle svého svobodného rozhodnutí ne). Takový postup je ovšem přece jen zjevně pitomý, a tak lstivý zmrzlinář vymění pero za zmizík, který Vám sice nenarve do hrdla, ale na potvrzení o slíznutí zmrzliny, jež Vám promptně vnutí, ačkoli ho k dosažení lízacího účelu nijak nepotřebujete, a opět korektně a nekompromisně vyzmizíkuje.

Namísto zmrzlináře si můžeme samozřejmě přimyslet téměř jakoukoli jinou profesi, třeba instalatéra, vyvažeče žump (podle prvotního scénáře by šlo o činnost vskutku zajímavou, na kterou prosté mazání účtenky prostě nemá), nebo jakoukoli jinou.

Mohu Vás přece jen uklidnit, a ujistit Vás, že se zmrzlináři nezbláznili, dokonce se nezbláznili ani instalatéři, zbláznilo se jen pár pseudoučitelů, a ještě jen na lokálně velmi omezeném (a sevřeném) prostoru, konkrétně kdesi na Plzeňsku.

Neboť sice jedněmi ústy tvrdí, že diplomu se dosahuje vykonáním zkoušek (a zápočtů), a tímtéž okamžikem se dosahuje akademického titulu (rozhodně ne vydáním diplomu), avšak pokud se někomu zruší diplom (neřeší se, co se stane, pokud ho někdo roztrhá, sežere nebo s ním naloží třeba poněkud opačně), stane se kupodivu studentem.

Ačkoli oni sami tvrdí, a zákon jim kupodivu tentokrát zcela výjimečně dává za pravdu, neboli oni podivní bloudi tentokrát zcela výjimečně tvrdí cosi, co není v rozporu se zákonem (zřejmě jen omylem nebo nešťastnou náhodou, protože jinak to v jejich tvrzeních rozhodně zvykem nebývá), že studium končí vykonáním poslední zkoušky, současně moudře tvrdí, že nestačí složit všechny zkoušky (případně zápočty), ale s nostalgickou vzpomínkou na šťastné doby diktatury proletariátu tvrdí, že je potřeba navíc splnit plán (tentokrát ten studijní). O všech těchhle poměrně halasně vytrubovaných hloupostech jsme si už porůznu psali.

Nyní jsme provedli drobné zopakování kardinálních pitomostí nikoli snad ze záludného masochismu (vůči sobě), ba dokonce ani z obyčejného krutého sadismu (vůči laskavému a milému čtenářstvu), ba ani proto, aby si na ně ještě někdo vzpomněl (bylo by naopak dobře, a to i pro autory těchto konstrukcí, aby upadly hluboko do zapomnění a jejich autoři by naopak měli za odměnu za mimořádné činy dostávat místo medailí potvrzení, že s nimi neměli nic společného).

Ne, ne, učinili jsme tak jenom proto, abychom udělali radost tentokrát nikoli té drtivé většině našich milých čtenářů, ale naopak těm třem či čtyřem krajně nemilým, ba přímo, hm, přece jen radši ne, a sdělili jim, že je opravdu velká škoda, že návrh občanského zákoníku už nebyl proměněn (spolu se zbytkem ostatního obyvatelstva ovšem přesto tiše doufáme, že ani nikdy nebude) v platný právní předpis.

Obsahoval by sice totálně zbytečné a navíc protiústavní ustanovení, jež jsme si citovali včera, a podle kterého uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného (řekli jsme si samozřejmě, že toto ustanovení je protiústavní, neboť neguje nadřazenost veřejnoprávních ústavních předpisů, jež musí být respektovány vždy a všude), takže vlastně nestanoví nic. Ale bývalí novopečenci ho sami pracně vymysleli, tak by ho snad nemohli popřít. A byli by tudíž se svými odebíračskými teoriemi, hm, řekněme v pekle. Ledaže by nám ovšem tvrdili, že učitel u tabule, instalatér u záchodové mísy, vrátný v hotelu, školník někde ve škole, případně i ten zmrzlinář kudy chodí, tudy vykonávají veřejnou moc a jsou tudíž správním orgánem, který přece podle novopečenských zásad může kdykoli a cokoli.

« Zpět