S humorem

jde všechno líp. Nebo snad ne?

Naše země vždy byla královstvím humoru, i když je současně republikou. Proto je třeba být v každé situaci bdělý a ostražitý, zda si z Vás někdo zrovna nedělá legraci.

Autoři nám třeba předložili nový občanský zákoník a většinou se tváří, že je to vážně míněné dílo.

Samozřejmě, trochu znejistíte, když si v důvodové zprávě přečtete, že významnou inspirací byl občanský zákoník kanadské provincie Quebec, který má celé jedno (slovy: jedno, ale zato má dvě věty) obecné ustanovení, zatímco náš občanský zákoník jich má pouhých 654.

Anebo si přečtete, jak významným inspiračním zdrojem byl lichtenštejnský občanský zákoník, v němž se však obzvlášť špatně listuje, protože neexistuje.

Když si (jak jsme si připomněli včera), přečtete, že se v § 2426 odst. 2 stanoví, že „škodu způsobenou vadou obalu skladovatel nahradí, upozornil-li na ni,“ takže pokud jsi upozornil, zaplať, pochválíte autory za úctu k českým tradicím a k příslovím, jež vyjadřují (neboť přece „mlčeti zlato,“ tak ať platí, kdo hloupě tlachal a upozorňoval na vadu).

Když jsme si přečetli, co se má stát, stane-li zástavou věc, ke které zástavnímu dlužníku vznikne zástavní právo až v budoucnu (jak stanoví § 1341 odst. 1), dumali jsme ze všech svých chabých sil, jaké zástavní právo může vzniknout zástavnímu dlužníkovi, a na nic jsme pochopitelně nepřišli.

Proto přispěchal pan hlavní autor a ujistil nás, že to byl jen takový půvabný přebrept, což je samozřejmě v zákoně zvlášť žádoucí jev, a nám tupcům vysvětlil (Bulletin advokacie, č. 11/2013, str. 30), co že jsme to za naprosto nechápavé tvory, když jsme nepřišli na to, že ustanovení navzdory slovům zákona ve skutečnosti praví: „Má-li se stát zástavou věc, k níž má zástavnímu věřiteli vzniknout zástavní právo až v budoucnu, vznikne zástavní právo nabytím vlastnického práva zástavním dlužníkem.“

Moudře jsme pokyvovali hlavou, a ani jsme si přitom nevšimli, že se nám pan autor za bukem pustě, leč radostně, chechtá, protože to, co napsal do onoho časopisu je přece úplně stejná, ne-li ještě větší, pitomost, nežli to, co napsal do zákona. Zamyslete se nad tím, co nám časopisecky nadělil, a teď už to uvidíte sami, ale kdo by vážnému profesorskému textu aspoň na chvilku nenaletěl?

Naneštěstí si toho někdo jiný (opět v Bulletinu advokacie, ale až v č. 7–8/2014, str. 36) všiml a dobrý vtip trochu pokazil (přišel totiž na to, že zmíněné ustanovení může mít vůbec nějaký smysl jedině tehdy, stanoví-li, co se bude dít, má-li se zástavou stát věc, k níž zástavnímu dlužníku /!/ vznikne teprve v budoucnu vlastnické /!/ právo, což sice opravdu jediné smysl dává, ale v zákoně to rozhodně napsáno není).

Prostě vidíte, že pokud někdo ten fórek neprovaří, musíte být neustále v napjatém střehu, kdy nás páni autoři zase napálí. A že těch šancí je: vždyť nový kodex je mnohem tlustší, než třeba taková útlá humoristická brožurka, jako jsou Osudy dobrého vojáka Švejka.

« Zpět