yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
S nechybí
Média nás zásobují nepravděpodobnými zkazkami o tom, co všechno změní nový občanský zákoník, pokud bude nějakou vskutku nešťastnou shodou okolností přijat.Byl bych opravdu velice nerad, aby například má včerejší úvaha („Novátorská“) byla vykládána jako vyjádření názoru, že nezmění nic (minimálně toho totiž opravdu hodně pokazí, o tom však zase až někdy příště).
Změn je naopak celá řada. Všimněte si třeba, že v novém návrhu se používá například úplně jiné interpunkce. Oproti stejným nebo prakticky stejným ustanovením nynějšího občanského zákoníku nenajdeme čárky tam, kde bychom je hledali, a překvapí nás naopak tam, kde bychom je, otrocky spoutáni mluvnickými pouty ze základní školy, nikdy nečekali. Pravopis v novém návrhu nás vůbec zaskočí svou nebývalou originalitou (dokonce i tam, kde návrh výslovně přiznává, že v podstatě beze změn přebírá dosavadní úpravu, jako třeba v celé oblasti rodinného práva, přistupuje zcela novátorsky alespoň k otázkám pravopisným).
Svého času to jedna velmi známá advokátka, paní Klára V.S. komentovala tak, že v návrhu je na její vkus příliš hrubek, takže je otázkou, zda ho vůbec někdo celý četl, autory nevyjímaje, ale to bylo už před čtyřmi roky. Od té doby byl návrh dvakrát předložen všelidové diskusi, a i když autoři zodpovědně reagovali na početné připomínky tím, že návrh kromě opakovaného přečíslování ponechali zcela beze změn, je to už dávno a kdo by si to pamatoval.
Doba ovšem přeje rozvoji turismu, včetně velmi módního análního, takže je třeba zapojit se do všeobecně pochvalného proudu (budiž nám útěchou, bohužel velmi chabou, že všichni nynější chváliči budou posléze stejně zásadními kritiky, až se ukáže, co všechno může návrh natropit).
V prvé řadě je na místě přiznat, že návrh tím, že vychází (jak autoři hrdě uvádějí) z moderního občanského zákoníku rakouského (je z roku 1811, takže jeho modernost skutečně nemůže zpochybnit žádný hnido či jiný pich) nebo lichtenštejnského (protože lichtenštejnský občanský zákoník vůbec neexistuje, dá se sice inspirace dohledat trochu obtížněji, ale protože v Lichtenštejnsku platí rakouský občanský zákoník z roku 1811, byl by v tom čert, abychom se k té supermodernosti nedostali aspoň zadními vrátky), sleduje trendy plně panevropské, a tím, že je plně kompatibilní s výnosy Marie Terezie a zřejmě i Lucemburků nebo Přemyslovců, jistě významně přispívá k evropskému integračnímu procesu.
Navíc konečně staví právo na roveň nikoli všelijakým ukoptěným řemeslům, ale pravému a nefalšovanému umění.
Moderní umělec si může vybrat, zda vyjádří své kosmické vize zcela abstraktním naplácáním barvy na cokoli, otáčením nabarvenou ženou či mužem po plátně či naopak věrnou realistickou kresbou, neboli má volbu, zda vyjádří své kosmické vize třeba i prostředky minulých století. Právníkům to dodnes chybělo a ve své každodenní praxi to pociťovali jistě nesmírně bolestně.
Nyní se však konečně dočkají radostného zákoníku, který je napsán poctivou staročeštinou a v němž jedna holá věta dosavadního předpisu je rozepsána do dvaceti či více paragrafů, neboli toho, že komické vize páně autorovy jsou vyjádřeny prostředky dávno minulých století.
Ona dáma, jejíž myšlenky jsem si dovolil citovat, to vyjádřila tak, že ve své podstatě jde o pohrdání těmi, kteří mají zákoník používat.
