Samizdat?

Přeposlal mi jeden z mých vážených přátel vzácnou myšlenku Umberta Eca: K čemu psát samizdat, když ti, kdo umí číst, už stejně dobře vědí, jak to všechno je, a ti, kdo podporují diktátory, stejně nebudou vědět nikdy nic?

Mimo jiné proto, aby už plzeňští studenti nemuseli v mrazu na přesně stejném místě, kde se demonstrovalo i v roce 1989, znovu bojovat proti bezprecedentnímu bezpráví, podjaté zvůli, nepravdám a šikaně, jež předvádí televizní paní profesorka za laskavé podpory mediálního doktora Nespravedlnosti.

A potom, samizdat?

V důsledku nečekaného výronu televizně profesorské zášti a zloby v první únorový den nám mohl uniknout třeba článek v Parlamentních listech 29.ledna („Ne/mocná justice aneb o čem se po dnešních OVM zcela jistě mluvit nemůže“). Píše se v něm, že kmotrovské zázemí pana ministra (podle jedněch novin kmotrovské spravedlnosti, podle jiných zase nespravedlnosti) se promenuje Prahou, zatímco ti, kdo tomu dost nadšeně netleskají, jsou mediálně dehonestováni, sice nepravdivě, leč o to masivněji.

„A proč ne? (dovolím si z článku citovat doslova:) Nachlup stejné metody a postupy, ledově sobecké a bezohledné jak vůči lidem, tak vůči dopadu na pověst instituce, použil při svém tažení na plzeňské právnické fakultě, která se dodnes těžce vzpamatovává z jeho „reformního“ děkanátu.“

Podle článku na Euro.cz (21.2.: „Úplatek studentům, anebo honba na Pospíšila?“) snad ještě horší než akreditační problémy je podezření z možné manipulace při volbě děkana (dnes pana ministra nespravedlnosti), kdy nepočetná skupinka jeho studentských podporovatelů od něj nečekaně(?) dostala odměny v řádu desítek tisíc.

Proč právě jen a jen oni? Proč tolik? Proč zhruba pětinásobek obvyklých stipendií? „Celé to bylo připraveno studijním proděkanem Petrem Bezouškou,“ odpovídá Euru pan ministr se stejnou zmužilostí, s jakou kolem sebe rozhazuje kárné žaloby za to, co sám zanedbal v kauze miliard zatoulaných do Švýcar (podle čl. 2 mezinárodní smlouvy totiž za právní pomoc ve vztahu ke Švýcarsku odpovídá právě Ministerstvo spravedlnosti).

Jistě, je to horší než akreditační problémy.

Protože v právním státě není dost dobře možné, aby někdo byl tak nezávislý, že je nezávislý i na právu, spravedlnosti a pravdě, a mohl si uplatňovat na hodnocení škol pokaždé jiná kritéria, nadto taková, jež formuluje leda v duchu.

Protože v normálním státě není možné, aby porušování zákona (zákazu diskriminace podle věku, příkazu přistupovat stejně ke všem hodnoceným, nepřípustnosti podjatosti a neobjektivnosti atd. atd.) mohlo být povýšeno nad zákon.

Nakonec jsme se například dozvěděli, že plzeňská práva se provinila tím, že nedělají dost vědy, hlavně poté, co z nich odešla hrstka pedagogů, kteří tu vědu dělali.

Jenže ona nevelká skupinka odešla na soukromou školu, které bludný balvan na cestě ke vzdělání (jak výstižně označili paní televizní profesorku na Ihned.cz) taky nedal souhlasné stanovisko k akreditaci, protože (hm, hm) nedělá dost vědy.

Pan Eco má pravdu: ti, kdo umí číst, už stejně dobře vědí, jak to všechno je (zatímco ti, kdo podporují diktátory, sice stejně nebudou vědět nikdy nic, ale naštěstí jich pořád ubývá).

« Zpět