Santayana

Věřte, že je fakt těžké znovu a znovu se zabývat nebetyčnými hloupostmi, které naštěstí velmi nepočetní příslušníci našeho druhu provádějí.

Jenže už George Santayana (i když původně se jmenoval Jorge) nás poučil, že kdo nezná svou minulost, je odsouzen prožít ji znovu.

Tedy, nemyslím, že by nám v horkém, byť poněkud bouřlivém, létě nějak zvlášť hrozilo, že bychom si zopakovali lyžařské závody z horního konce Václavského náměstí na dolní, ačkoli skvělé lyžařské závody z roku 1887, jimž přihlížely spousty zasněžených Pražanů, určitě už dávno upadly do zapomnění.

Nemyslím si, že by nám hrozilo, že rodiče pana dvojitého exministra uspořádají ples v největším pokoji svého bytu, ač na přelomu 18. a 19. století rodiče neprovdané dívky, případně neženatého syna, jako poslední zoufalou naději obvykle vyklidili největší pokoj svého bytu a uspořádali ples, aby svou ratolest konečně dostali pod čepec. Josefu Kajetánu Tylovi se kromě jiného přisuzuje i autorství nápadu vlasteneckých bálů, na něž byli pouštěni jen prověření a osvědčení vlastenci, což sice pravděpodobnost svatby mírně snižovalo, leč bylo skvělým vlasteneckým počinem.

Magdalena Dobromila Rettigová nás přibližně v téže době oblažila knihou Kafíčko, aby si každý mohl tento nápoj uvařit v teple domova a nemusel vyhledávat kavárny, kde krom jiných číhajících nebezpečí byly k dispozici dokonce i noviny, jež mohly své čtenáře mravně zcela zkazit (tuto zapomenutou moudrost jsme bohužel poněkud podcenili, a proto občas prožíváme znova situace, kdy nás noviny zlovolně kazí).

Nemyslím si, že by nám hrozilo, že po dlouhém váhání Karlova Univerzita konečně prozradí lék na zničující choroby, jako tomu bylo za časů panovníka Karla VI. Je třeba se jednak upřímně a usilovně modlit, a jednak, a především, žít ctnostně, protože choroby jsou Božím trestem za nemravný život, špitla nám tehdy alma mater zdráhavě zaručený recept.

Vzpomeňte si ale, jak pan dvojitý exministr poté, co se rozhodl obsadit svou alma mater, mohutně za pomoci novin pomluvil nejen své předchůdce (což sice není vůbec pěkné, ale je to aspoň trošku pochopitelné) , ale i všechny své spolužáky a učitele (až asi na pět výjimek, potvrzujících pravidlo).

Vzpomeňte, jak sice ještě jako ministr nakupoval drahé obrazy a ještě dražší (a hlavně starší) nemovitosti, pro rezort spravedlnosti ještě méně potřebné než ony obrazy, a přitom z plných plic haněl svou předchůdkyni, že kupovala zahraničním hostům české hodinky.

Taky se už tešíte na korektní volební kampaň pana dvojitého exministra?

Mnozí z nás zcela nezodpovědně neznají Břetislavova dekreta z počátku 11. století, podle kterých obvinění z některých ohavných činů stačí k odsouzení.

A pan dvojitý exministr, ještě jako ministr, nás donutil tyhle situace prožít znovu, samozřejmě plně v duchu Břetislavových zá­sad.

Kdekdo z nás zapomněl všelijaké podrobnosti a zajímavosti z feudálních předpisů. A ejhle, díky panu dvojitému exministrovi je máme zpátky v tak zvaném novém občanském zákoníku.

Při sametové revoluci se psali, že každá moc korumpuje, a absolutní moc korumpuje absolutně.

A ejhle, máme tu občanskou akční komisi pro likvidaci vysokých škol, nesprávně zvanou akreditační (ač ve skutečnosti její podstata je právě v tom, že neakredituje), která je podle své předsedkyně nezávislá na zákonu (ba i všem ostatním, hlavně včetně zdravého rozumu). A máme tu i písemné prohlášení (z letošního 19.března) v němž dotyčná komisní dáma konstatuje, že zhrzené pocity její a jejích blízkých jsou veřejným zájmem.

Kdo nezná svou minulost, je nakonec odsouzen prožít ji znovu.

« Zpět